Nebude to žádný návod, na to jak udělat první dojem, ale popis situace, která se mi stala.
Jak víte, před několika dny jsem se vrátil z pobytu v lázních. Také jsem psal o tom, že jsem byl na tomto místě potřetí, takže když jsem si všiml ženy, zdálo se mi, že ji znám, že jsme se zde setkali před třemi lety. Neměl jsem však odvahu přistoupit přímo a zeptat se, jestli je to ona.
Byl jsem přesvědčen, že pokud se mýlím, bude to vnímáno jako trapný způsob na sezámení nebo jiné svádění (balení).
No, posuďte sami, kdybych se zeptal:
- Promiňte, neznáme se náhodou?
Kolikrát jste ve svém životě potkali muže, který oslovil ženu tímto způsobem? Zní to nějak jako:
- Promiňte, nevíte kolik je hodin?
Trapááás! Nechtěl jsem ji svádět, vlastně proč ne😀. Chtěl jsem jen zamezit pochybnostem, zda to byla ta známá nebo ne, aby se neřeklo, že z nějakého důvodu předstírám, že ji neznám.
Byl jsem přesvědčen, že pokud se mýlím, bude to vnímáno jako trapný způsob na sezámení nebo jiné svádění (balení).
No, posuďte sami, kdybych se zeptal:
- Promiňte, neznáme se náhodou?
Kolikrát jste ve svém životě potkali muže, který oslovil ženu tímto způsobem? Zní to nějak jako:
- Promiňte, nevíte kolik je hodin?
Trapááás! Nechtěl jsem ji svádět, vlastně proč ne😀. Chtěl jsem jen zamezit pochybnostem, zda to byla ta známá nebo ne, aby se neřeklo, že z nějakého důvodu předstírám, že ji neznám.
Několikrát jsem ji potkal po cestě do jídelny, ale nenašel jsem způsob, jak ji oslovit, aby to nevyznělo nějak zvláštně. Bylo by lepší, kdybych ji třeba potkal v čekárně před procedurami, to by byla příležitost promluvit nějak rozumně.
V jídelně seděla někde v jiné místnosti. Procedury taky měla jindy než já. Pák jsem to už vzdal a přestal se tím trápit. Řekl jsem si, že to byla pravděpodobně jiná osoba, přece kdyby to byla ona, oslovila by mě, ne?
S mým přístupem k lidem nezůstávám dlouho bez společnosti🙂. Taktéž bylo v případě čtyř žen, které stejně jako já, přijely na týdenní pobyt díky štědrosti svého zaměstnavatele. Až neuvěřitelné bylo jak často jsme se náhodně setkali, na co samozřejmě reagovaly, že prý je špehují. K tomu jsem v černém oblečení, kapuce na hlavě také černá - no co, takový mám styl😜.
Ale vážně, byly případy, že jsem šel do jídelny kolem budovy, kde byly ubytované a ony zrovna vycházely ven. Že jsme jedli ve stejné místnosti to náhoda nebyla, bylo to proto, že jsme byli všichni VIP (popsáno v předchozím příspěvku). S jedou z nich jsem si krátce promluvil první den v čekárně u doktora. Po jídle jsem se vracel na pokoj a pák jsem šel na procedury. Vcházím dovnitř a... sedí zase ony nebo jedna z nich, a vyčítavě na mě:
- Normálně nás špehuješ!
Samozřejmě legrace, protože rozpis procedur byl stanoven shora.
První den jsem využil příležitosti, že nejsem tady poprvé, a po večeři jsem zazářil návrhem, že jim ukážu příjemnou hospůdku s ještě příjemnějším majitelem. Návrh byl přijat a ukázalo se, že stejně jako já, daly na první dojem, protože Alois je prostě Alois. Nenechávám nic náhodě, musím se na vše připravit, proto dříve, po obědě jsem se vydal na procházku, abych zjistil, zda tato hospůdka ještě existuje. Nebyl jsem tu dva roky a může se stát cokoli. Vstoupil jsem a pozdravil. Dívá se na mně, trochu jako já na tu neznámou/známou ženu...
Tak jsem si zašel do lázeňského bistra na kafíčko. Tentokrát jsem seděl na vysoké barové stoličce u okna, alespoň budu mít výhled na lidi procházející se kolem. Najednou přichází ona! Byla tady před dvěma dny, ale seděla s někým, přesně na stejném místě jako teď já. Udělal jsem to úmyslně?😉
- Sedíte na mém místě, ale nevadí🙂.
Sedla si vedle mě. A začali jsme si povídat. Už jsem si byl jistý, že to nebyla ta známa co jsem ji znal před 3 roky, ale přišlo mi vhodné vysvětlit ji moje možná podivné chování.
Jak možná?! Jistě divné!
Ona ze mně měla normálně strach! Povídá mi:
- Koukám, nějaký chlap v černém s kapuci na hlavě a ještě ta jizva na čele!! A dívá se na mně!!
Cítil jsem se hloupě, ale co jsem měl dělat, když jsem si nebyl jistý, jestli to byla ta známa nebo ne?
Naštěstí po tomto příšerném prvním dojmu přišel další, když jsem vcházel do jídelny, podržel jsem ji dveře a kapuci jsem měl už dole. Dále povídá:
- Říkám si, docela fajn chlap.
Chvíli jsme o tom ještě mluvili a oba jsme byli rádi, že jsme se setkali a vše vysvětlili. Bylo zajímavé, že po několikáté když mě viděla jak se dívám - a já si myslel, že si toho nevšimla - ptala se sama sebe:
- Neznám ho odněkud?
Haha!😀 docela dobře jsem ženské popletl hlavu😀.
Ne, neznali jsme se, ale strávili jsme spolu nějaký čas, a povídali si jako bychom se znali odjakživa.
Proč soudíme lidi podle toho, jak vypadají?
Proč okamžitě víme, že tento člověk, protože je oblečený v černém s kapuci na hlavě, určitě musí být nějaký zlý?
Říká se, že na prvním dojmu hodně záleží, protože druhá šance nebude.
Nesmysl, právě jsem vám ukázal opak! Mám svůj vlastní styl oblékání, který úzce souvisí s hudebním žánrem, který poslouchám. Že jsem metalista okamžitě znamená, že jsem nevěřící nebo co víc, satanista? Podlé některých názorů styl oblékání odráží povahu.
Takže oblékání do černé znamená, že tento člověk má špatnou povahu?
Joo! Člověk, který se zrovna neusmívá, je určitě smutný nebo ho něco trápí.
Samozřejmě, že ne!
Moje žena říká, že mám takový zvláštní pohled, že se mě někdy bojí. Říká to samozřejmě s trochou nadsázky, protože mě zná, ale faktem je, že s tímto názorem není sama. Mnoho lidí tvrdí, že z mého pohledu jde respekt. Řeknu vám, má to někdy své výhody, ale v podobné situaci, jako ta kterou jsem teď popsal, mi je smutno.
Nevím kolikrát se mě někdo bál nebo měl jiný pocit, a ani jsem to nepostřehl protože jsme neměli příležitost se setkat a promluvit si.
Nebo jinak. Kolikrát jsem o někom řekl, že je divný, smutný, rozzlobený, nepříjemný - pouze na základě prvního dojmu?
Ano. Je na tom něco, když píšou ve svých radách:
- Udělejte dobrý dojem, protože nebudete mít druhou šanci.
Stejně nebudu jiný😜. Budu sám sebou, ať se to někomu líbí nebo ne!🙂
Budu akorát doufat, že mě lidé nebudou soudit, dřív než mě lépe poznají.
V jídelně seděla někde v jiné místnosti. Procedury taky měla jindy než já. Pák jsem to už vzdal a přestal se tím trápit. Řekl jsem si, že to byla pravděpodobně jiná osoba, přece kdyby to byla ona, oslovila by mě, ne?
S mým přístupem k lidem nezůstávám dlouho bez společnosti🙂. Taktéž bylo v případě čtyř žen, které stejně jako já, přijely na týdenní pobyt díky štědrosti svého zaměstnavatele. Až neuvěřitelné bylo jak často jsme se náhodně setkali, na co samozřejmě reagovaly, že prý je špehují. K tomu jsem v černém oblečení, kapuce na hlavě také černá - no co, takový mám styl😜.
- Normálně nás špehuješ!
Samozřejmě legrace, protože rozpis procedur byl stanoven shora.
První den jsem využil příležitosti, že nejsem tady poprvé, a po večeři jsem zazářil návrhem, že jim ukážu příjemnou hospůdku s ještě příjemnějším majitelem. Návrh byl přijat a ukázalo se, že stejně jako já, daly na první dojem, protože Alois je prostě Alois. Nenechávám nic náhodě, musím se na vše připravit, proto dříve, po obědě jsem se vydal na procházku, abych zjistil, zda tato hospůdka ještě existuje. Nebyl jsem tu dva roky a může se stát cokoli. Vstoupil jsem a pozdravil. Dívá se na mně, trochu jako já na tu neznámou/známou ženu...
Představil jsem se a napověděl, že před 2 lety jsem měl copánek na bradě (nevíte jaký? Koukněte se na >tento příspěvek<).
- Jóó, Antonio! Ahóóój.
- Jóó, Antonio! Ahóóój.
Během tohoto pobytu jsme několikrát ještě to místo navštívili.
Že bych měl konečně začít psát konkrétně a k tématu?
Kromě hospůdky u Lojzy nebylo moc míst kde by si šlo sednout a s někým pokecat. Byla neděle, poslední den mého pobytu, zítra odjíždím. Dneska bez procedur takže nuda. Před obědem jsem napsal článek, který jsem zveřejnil až po návratu domů. Po obědě jsem šel na procházku, ano sám🙂, podél řeky Olše pák parkem Boženy Němcové na Karvinské náměstí. Už jsem tam kdysi byl na kole a nevím, proč jsem si myslel, že to bylo mnohem dál. Celá procházka to 5,5 km. Co dál s tak krásným dnem?
Že bych měl konečně začít psát konkrétně a k tématu?
Kromě hospůdky u Lojzy nebylo moc míst kde by si šlo sednout a s někým pokecat. Byla neděle, poslední den mého pobytu, zítra odjíždím. Dneska bez procedur takže nuda. Před obědem jsem napsal článek, který jsem zveřejnil až po návratu domů. Po obědě jsem šel na procházku, ano sám🙂, podél řeky Olše pák parkem Boženy Němcové na Karvinské náměstí. Už jsem tam kdysi byl na kole a nevím, proč jsem si myslel, že to bylo mnohem dál. Celá procházka to 5,5 km. Co dál s tak krásným dnem?
- Sedíte na mém místě, ale nevadí🙂.
Sedla si vedle mě. A začali jsme si povídat. Už jsem si byl jistý, že to nebyla ta známa co jsem ji znal před 3 roky, ale přišlo mi vhodné vysvětlit ji moje možná podivné chování.
Jak možná?! Jistě divné!
Ona ze mně měla normálně strach! Povídá mi:
- Koukám, nějaký chlap v černém s kapuci na hlavě a ještě ta jizva na čele!! A dívá se na mně!!
Cítil jsem se hloupě, ale co jsem měl dělat, když jsem si nebyl jistý, jestli to byla ta známa nebo ne?
Naštěstí po tomto příšerném prvním dojmu přišel další, když jsem vcházel do jídelny, podržel jsem ji dveře a kapuci jsem měl už dole. Dále povídá:
- Říkám si, docela fajn chlap.
Chvíli jsme o tom ještě mluvili a oba jsme byli rádi, že jsme se setkali a vše vysvětlili. Bylo zajímavé, že po několikáté když mě viděla jak se dívám - a já si myslel, že si toho nevšimla - ptala se sama sebe:
- Neznám ho odněkud?
Haha!😀 docela dobře jsem ženské popletl hlavu😀.
Ne, neznali jsme se, ale strávili jsme spolu nějaký čas, a povídali si jako bychom se znali odjakživa.
Proč soudíme lidi podle toho, jak vypadají?
Proč okamžitě víme, že tento člověk, protože je oblečený v černém s kapuci na hlavě, určitě musí být nějaký zlý?
Říká se, že na prvním dojmu hodně záleží, protože druhá šance nebude.
Nesmysl, právě jsem vám ukázal opak! Mám svůj vlastní styl oblékání, který úzce souvisí s hudebním žánrem, který poslouchám. Že jsem metalista okamžitě znamená, že jsem nevěřící nebo co víc, satanista? Podlé některých názorů styl oblékání odráží povahu.
Takže oblékání do černé znamená, že tento člověk má špatnou povahu?
Joo! Člověk, který se zrovna neusmívá, je určitě smutný nebo ho něco trápí.
Samozřejmě, že ne!
Moje žena říká, že mám takový zvláštní pohled, že se mě někdy bojí. Říká to samozřejmě s trochou nadsázky, protože mě zná, ale faktem je, že s tímto názorem není sama. Mnoho lidí tvrdí, že z mého pohledu jde respekt. Řeknu vám, má to někdy své výhody, ale v podobné situaci, jako ta kterou jsem teď popsal, mi je smutno.
Nevím kolikrát se mě někdo bál nebo měl jiný pocit, a ani jsem to nepostřehl protože jsme neměli příležitost se setkat a promluvit si.
Nebo jinak. Kolikrát jsem o někom řekl, že je divný, smutný, rozzlobený, nepříjemný - pouze na základě prvního dojmu?
Ano. Je na tom něco, když píšou ve svých radách:
- Udělejte dobrý dojem, protože nebudete mít druhou šanci.
Stejně nebudu jiný😜. Budu sám sebou, ať se to někomu líbí nebo ne!🙂
Budu akorát doufat, že mě lidé nebudou soudit, dřív než mě lépe poznají.
kategorie bloga: Toni napisał
0 Komentarze
Twój komentarz jest dla mnie bardzo ważny. Dziękuję.