Minulý týden jsem strávil v Brusně na rekondičním pobytu v lázních, díky benefitu od zaměstnavatele. Sice jsem od začátku měl vyhlídnuté 3 nedaleké kopce, a samozřejmě i připravené trasy, ale nakonec to bylo skoro 5 dnů lenošení a spaní do půl 8🤭. Vyjíti ráno někam na výlet mi znemožňovaly předepsané procedury a pravidelné stravování. Ano, čas po obědě by byl ale...
Ano, bylo jedno velké ALE, a tím je zjištění, že asi stárnu🤭. Ne, vůbec nejde o to, že by mi zdraví nepřálo, spíš jde o to, že čím jsem starší začínám mít větší strach, v tom případu z medvědů😱.
Vzhledem k tomu, že drtivá většina lázeňských šviháků to důchodci, kteří většinou největší aktivitu projevují na tanečních večírcích a zbytek pobytu stráví jedením nebo spaním😃 proto to vypadalo, že parťáka/parťačku na výlet aspoň na Kopok (744 m) vzdálený pouhých 2,5km, nenajdu. S lítosti jsem se pomálu smiřoval s tím, že Horobraní prostě tento týden nebude, ale stal se zázrak🤩.
Asi mě nebudete mít rádi, protože než se dostanu k pointě vezmu to trochu oklikou🙂.
Denně jsem měl 3-4 procedury plus každodenní jednohodinový vstup na bazén a do sauny, tak že přece jen jsem úplně neproležel😃.
Samozřejmě k ozdravné kůře patřilo i zdravotní pití zlatého moku😍.
Každodenní výhled z okna mi nedával pokoj a pořád jsem se rozhlížel za někým kdo by mi dělal společnost a taký za střípky odvahy přes všude přítomné varování, že na Slovensku jsou medvědí.
Mezí tím jsem chodil na procházky buď do obchodu nebo okoštovat vodu z 5 pramenů.
Tak, a tady jsem se dozvěděl, že ty staré budovy jsou historické lázně
Cestou zpět jsem opět koukal směrem kde vedle sochy vlka by se mělo jít na Kopok. Najednou mé oko zahlédlo šipku s nápisem Hríbikovo. Rozzářily se mi nejen oči ale i horobranícké srdce protože pokud se po6vrdi, že tam není jen temný les a medvědí tak existuje špetka naděje, že ten modrý kopec bude můj😍.
Ano, zapomněl jsem vám zmínit, že byl modrý, takže si teď umíte představit jak jsem celé ty dny bojoval s myšlenkami a strachem.
Ještě téhož dne, respektive večera, těsně před procedurou, kterou jsme si naordinovali sami s kolegou z práce (shodou okolností přijel o den později než já), protože není důležité pečovat jen o tělo ale i o mozek, tak jsme si dopřávali žolíka, tak jsem se šel zeptat kulturní referentky na tu "záhadnou" směrovku Hríbikovo.
Pomálu už jsem si začal zvykat na slovenštinu, které vzhledem k mému původu nerozumím tak jako Češi. Vlastně jsem ani nemusel luštit slovenštinu protože paní byla asi připravená na podobné otázky, a do mých rukou se dostála mapa😍, na které jsem zjistil, že je tam dokonce značená stezka, která není v mapách_cz. Samozřejmě mám v plánu toto napravit aby pro "další generace"😃 Horobraníků už bylo zřejmé, že Kopok není tak neprostupný jak by se mohlo zdát.
Už jsem věděl, že pokud nepřesvědčím spolu sedící v jídelně tak jdu i kdybych měl jít sám.
Vydedukoval jsem si sám svoji "teorií", že když je tam značená stezka tím pádem zůstává tam lidský pach a tímto informuje zvířata, že se tomu místu mají vyhýbat.
Kromě toho jsem měl informace o tom, že na Hrčavě byl viděn medvěd a další dedukcí jsem přišel na závěr, že když se o mě mnohdy říká, že lidí mají ze mě přinejmenším strach, něco bude. Ale, že by už i medvědí utíkaly přede mnou ze Slovenska?😱🤣
Neříkám, že svými dřívějšími teoriemi jsem úplně zahnal strach, ale už teď vám prozradím, že jsme výlet dokončili zdraví, a dalším zvířetem, které jsme potkali byla dřevěná veverička😍
Odsud jsme šli neznačenou cestou a po chvilce jsme se opět napojili na na bílo zelené značení.
Samotný vrchol Kopok (744 m) byl mimo značenou stezku ačkoliv přístup nijak omezený. Nevím jestli je tam cedulka protože jsem nešel úplně nahoru, moje parťačka totiž zůstala stát potom když se lekla mého zvukového oznámení o blížícím se vrcholu. Myslela si, že to řve nějaké zvíře přitom to byl veselý výkřik Jííháá! Někteří znají, ale asi budu muset ho změnit protože nebyla první která se lekla🤭😃. Nedávno jsem přicházel potichu z lesa k vrcholu, na kterém byl vysílač a zrovna tam seděli asi nějací chlapi z údržby. Jejich pohled taký nebyl úplně klidný😃🤭.
Popadané stromy naštěstí nebyly překážkou, ale bylo jich tady hodně.
Moje parťačka sice den předtím dostála ode mě nálepku Horobraní, ale nějak ne projevovala o apku zájem. Když jsme byli skoro dole přiznala, že až teď si oddychla, že celou dobu měla strach z toho medvěda😱. Asi jsem svými argumenty přece jen nebyl úplně přesvědčivý, nebo jsem to možná pokazil dříve zmíněnou hláškou, že do lesa je vidět tak daleko, že kdyby jsme nějakou zvěř zahlédli měli bychom snad dost času utéct🤭🤣. Nebo to také mohl být ten výkřik Jííháá😃🤭.
Holt z ni asi Horobraník nebude, přece jen kdo se bojí nesmí do lesa.
Nicméně já byl šťastný a spokojený a pák někdy po večeři jsem si užil 2h vstup do Caracalla Spa a v něm plavecký 25m bazén
plus dalších 25 metrů vodní plochy s atrakcemi jako např můstek přes vodu, kde šlo pod něm proplout.
Vedle bazénu obrovská vířivka, do které se snad vleze 50 lidí najednou, a pák chodbou vedle baru 7 různých saun🤩.
Pokud se někdy vydáte dobývat okolní vrcholy myslím, že stojí za to udělat si tady zastávku.
Poslední večer jsem opět strávil u žolíka, a další den než odjedu domu jsem měl v plánu navštívit vrchol, který jsem 5 dnů viděl s okna.
U ranní kávy mi tak nějak došlo, že krpál s 400 výškovým rozdílem může se ukázat zničující pro moje čerstvě odmasírované tělo.
Krásné slunečné počasí a jen 3 stupně nad nulou a já si užíval nádherných výhledu jen v tričku😃. Asi mě hřála láska, k horám samozřejmě😃, nebo se ještě projevovalo načerpané teplo ze saun😃.
Pák jsem cestou zastavil ještě 3x abych si vyběhl na kopečky. Prvním byl Borok (454 m)
O několik kilometrů dal jsem navštívil Stráž (475 m), kde vrchol pro zapsání se nachází 80m níže od sloupku. Chybu jsem hlásil.
Domu jsem nějak nespěchal a cestou jsem si vzpomněl, že když jsem jel do lázní tak jsem cestou zahlédl nějakou zříceninu hradu.
Normálně to nedělám, ale nemohl jsem odolat a vyfotil to, a to hlavně abych pák nezapomněl vyhledat co to je a řekl si: Tam musím😍. Pokud mě někdo bonzne cajtům tak minimálně budu tvrdit, že fotil imaginární spolujezdec nebo moje neprofesionální alter ego🤭😃.
Zvláštní je, že v podobných případech vždy když si něco zapíšu, nebo někoho požádám aby mi něco připomněl tak vždy je to nakonec tak, že to v té mé děravé paměti zůstane, ale pokud to neudělám prostě zapomenu. Taktéž bylo i v tomto případě a hned když jsem dorazil do lázní jsem zjistil, že ten hrad se jmenuje Starý Hrad. Samozřejmě v tom množství volného času jsem si hned uložil trasu pro výlet.
Když jsem předtím řekl, že tam musím tak teď když jsem se pomálu blížil k Žilině tak jsem se rozhodl, že než nastane den kdy půjdu k tomu hradu tak aspoň zastavím u cesty, vylezu na protilehlý kopec Domašín a budu na něj koukat aspoň odsud. Bohužel zvolené parkoviště bylo nějak obsazené náklaďáky a materiálem, protože se na nedalekých úsecích opravovaly skalnaté stěny, které ohrožovaly silniční provoz. No, smůla. Někdy jindy.
Pokud vás nějak napadlo, že Toni nedokáže jen tak ležet😁tak asi něco na tom pravdy bude. Nicméně tak nějak vypadají moje dovolenky.
kategoria bloga: Toni napisał
0 Komentarze
Twój komentarz jest dla mnie bardzo ważny. Dziękuję.