Nýdecká sedmička 2026

Jak moc mám rád Nýdek asi vědí všichni, kteří mě znají, proto jsem si už po deváté nenechal ujít příležitost zúčastnit se turistické akce Sedm nýdeckých vrcholů aneb Obejdi si Nýdek, známé hlavně pod názvem Nýdecká sedmička.

Spousta lidí sledovala nepříznivé předpovědi počasí, ale já ne🤭. Bez váhání jsem prohlásil, že jdu za každého počasí💪 a někde uvnitř jsem tušil, nebo spíš věřil v malý zázrak, že to nakonec nebude tak zlé. A tak jsem už v 7 hodin ráno kráčel směrem k prvnímu vrcholu spolu s kamarády Lukášem, Romanem a Tomášem.

⛰️Ostrý vrch (709 m) si své jméno rozhodně zaslouží a jako zahřívací vrchol nezklamal. Nejprve pěkně strmě vzhůru, pak vedlejší pěšinkou snad ještě strměji dolů. A protože to na mnoha místech pořádně klouzalo, museli jsme dávat velký pozor, abychom dole nebyli dřív, než bychom chtěli😀.

Až k hranici jsme se drželi jako čtyřčlenný tým, ale tam jsme se rozdělili a na ⛰️Hraniční vršek (607 m) jsme pokračovali už jen ve dvou, protože nejen N7, ale i Horobraní😍, a to znamená všech 14 vrcholů po cestě💪😀.

Asi to bylo tím čerstvým a vlhkým vzduchem, že jsem se ani pořádně nezapotil a už jsme byli na dalším vrcholu. Jasně že kecám😂, vždyť já se potím jako... však víte co🤭. Samozřejmě bych to mohl svést na pláštěnku, která tomu dost napomáhala, ale bez ní bych byl rozhodně ještě mokřejší. Pršelo sice pořád, ale žádný liják to nebyl, a mlha nám už od začátku dávala jasně najevo, že výhledy dneska nebudou.

Zdálo se, že plíce jako vždy nestíhají, ale i tak jsme byli u chaty pod Čantoryjí ještě dlouho před otvíračkou, takže nás žízeň musela na chvíli přejít😀.

Po zapsání vrcholu ⛰️Velká Čantoryje (995 m) jsme si stejně dali menší pauzu, já hlavně kvůli převlečení do suchého a také na nějakou svačinu.

Cestou dolů chvíli trvalo, než jsem se zahřál, a tak jsem doufal, že Lepiarzówka bude otevřená. Strategicky je to pro mě nejvhodnější místo pro delší zastávku, protože na další vrchol je to odsud už jen kousek. Abych pak nebyl překvapený a nemusel se vracet ke schronisku, raději jsem kontaktoval známou, jestli mají otevřeno.

⛰️Malý Sošov (763 m) tím, že neleží přímo na červené stezce, už mě sice nemusel zahřívat svým stoupáním😰, ale pomáhalo mi vědomí, že k vrcholu to není daleko, jen 3…? nebo 4?🤔 hraniční sloupky? Tolikrát jsem tudy šel, vždy je počítám, a stejně to pak zapomenu😀.

Kontrolně, ale hlavně proto, že to tady mám rád, jsme se šli podívat, jestli se přece jen neukáže nějaký výhled. Kousek níž se Tomáš ještě rozhodl odskočit na nedaleký Gruník, zatímco já pokračoval směrem k obědu. Přece jen si nechci zbytečně natahovat svůj maximální limit pro výšlap.

V Lepiarzówce mě kromě milé obsluhy čekalo i příjemné setkání s Luckou a Maruškou, které znám jen díky N7. Někdo by tomu možná ani nevěřil, ale už snad popáté jsme se potkali právě na stejném místě😍.

O něco později dorazila ještě Maki a nakonec i Ruth.

Máme polovinu trasy za sebou a teď, s plným žaludkem, jsme vyrazili pro další vrchol ⛰️Velký Sošov (886 m). Cestou jsme potkávali další milé lidi a já poslední dobou zjišťuji, že na horách snad ani jiné nepotkávám🤩.

Samozřejmě i tady jsme zjišťovali jestli nejsou výhledy.

Počasí, fajn lidi... možná to byly ty důvody, proč jsme drželi docela solidní tempo a za chvíli už ukládali do sbírky ⛰️Cieślar (921 m), který vlastně nevím proč má v apce název Česlar🤔. Původ názvu toho vrcholu je přitom jasný (místní příjmení).

Jasný a hlavně bílý😀 byl rovněž výhled z toho místa.

A kdo si nebyl jistý, jaké je vlastně počasí, mohl si to o kousek dál zkontrolovat na odborné meteorologické stanici😂.

⛰️Malý Stožek (837 m) jsem jako obvykle málem minul bez zapsání, a to proto, že mám pořád vsugerováno, že „vrcholová“ cedulka je o dost níže. Naštěstí Tomáš stoprocentně nedůvěřoval mým průvodcovským schopnostem a měl to taky pod kontrolou😀.

Obvykle je na této trase za pěkného počasí vidět ⛰️Velký Stožek (978 m), v překladu Kužel, který si své jméno opravdu také zaslouží. Člověk se unaví už jen pohledem na to co ho čeká😀. Tentokrát ale kvůli mlze nebyl vidět vůbec a tak jsme si po jeho zapsání dopřáli další delší přestávku na doplnění tekutin🍻

Jako vždy, tak i teď jsem ukázal parťákovi schovaný skalní útvar.

Vrcholy ⛰️Konihlava (776 m) a ⛰️Čupel (757 m) nás nějak nezdržely a právě někde tady jsme dnes poprvé zahlédli výhled do dálky. Vlastně by se dalo říct, že od Sošova už skoro nepršelo.

Na dalším vrcholu ⛰️Filipka (771 m) jsme chvíli přemýšleli, jak je možné, že na značce nesedí nadmořská výška🤔.

Pokud i mapa ČÚZK uvádí 762 m, tak návštěvníci asi nebudou moc nadšení, když se jim od každého bodovaného výstupu najednou odečte až 9 bodů😱. To víte, že jsem to zjišťoval🤭. Jak to dopadlo? Koukněte na screenshot😀

Zapsání vrcholu ⛰️Loučka (835 m) proběhlo ve stylu „mlha za mnou, mlha přede mnou“😀, ale i tak jsem si užíval známé výhledy, které jsem si tentokrát musel domýšlet vlastní představivostí.

Od nenápadné kóty ⛰️Hrbel (727 m), ležící skoro uprostřed stezky, už nebylo daleko k poslednímu vrcholu ⛰️Polední (672 m).

Kousek před Polední se potvrdilo, že ta předpověď počasí meteorologům opět nějak nevyšla.

Přidali jsme do tempa, aby Tomáš stihl autobus v 19 hodin, jinak by byl nucený někde vyčkat u piva až do 21😂. A na to, že jsme měli v nohách skoro 30 kilometrů, jsme zbývající 2 kilometry zvládli asi za půl hodinky💪. Podle info organizátorů se tohoto dne nezleklo počasí až 244 dobrodruhů a vyrazili na N7.
Ještě jsem nahlížel do svých statistik v PC, ale jsem si skoro jistý, že jsem pokořil svůj osobní rekord. Kdybych od času 9:45 odečetl nějaký čas, který jsme si dopřáli ve třech chatách, s tím, že jsem zapomněl zastavit hodinky🤭, nemůžu asi jinak než se plácnout po rameni a říct si: „Dobře já💪😍.“