Výlet na Lichtenštejnskou soutěsku a vrchol Zederbergkopf

Tentokrát přišla řada na delší výlet. Po 23h jsem ve FM nastoupil do autobusu s cílem Rakousko, Sankt Johann in Pongau, Lichtensteinklamm. Naplněný víc než polovinou lidí neřídil Karel a Karel, ale Dan a Dan😀, a celou cestu měla na starost naše skvělá organizátorka Mia, které patří obrovské poděkování nejen za skvělý nápad, ale i za všechno co pro to udělala🤩. Pod pokličku toho všeho jsem moc nenahlížel, ale jsem si jistý, že tohle poděkování patří i dalším lidem, kteří pomáhali😍. V neposlední řadě děkuji také všem v plném autobusu, ve kterém cestovala asi polovina známých. Někteří neznámí byli neznámí jen chvilku a se spoustou z nich jsme pak strávili velkou část dne i trasy.
Hlavním cílem našeho zájezdu byla Lichtenštejnská soutěska, která je opravdu nádherným místem.

Mnohokrát jsem už říkal, že miluji skály a tady jsem se ocitl jako v ráji😍. Když jsme začali stoupat po nekonečných schodech, samozřejmě jsem vyslovil oblíbenou hlášku "už tam budem?"😂 Vždy mám docela důkladně prostudovanou trasu kamkoliv jdu, ale zrovna úsek k vodopádu jsem nějak nezkoumal, a najednou jsem byl překvapený, že opravdu už jsme tam byli.

K fotkám níže myslím, že není třeba žádný popis.

Další část dne závisela na tom, jak dlouho se zdržíme v soutěsce, a byl jsem docela smířený s tím, že tentokrát nebudu mít ani jeden vrchol do Horobraní. Soutěska ale nejenže nebyla dlouhá, zároveň tady nebyly ani davy turistů, takže jsme mohli vyrazit směrem na ⛰️Zederbergkopf (1306 m). Ze začátku nas cesta vedla malebnými stezkami k lyžařskému městečku Alpendorf, kde to sice bylo po asfaltu, ale ten postupně vystřídala široká kamenitá cesta, která se v táhlých serpentinách zvedala vzhůru. Byli jsme vlastně v Alpách, ale žádný alpinismus se nekonal.

I přesto jsem občas zůstával mezi posledními, abych počkal na své plíce, ale někdy jsem naopak chytil druhý dech a všechny předbíhal😀.

Cílem nakonec ani nebyl samotný vrchol, ale horská chata odkud k vrcholu zbýval asi kilometr. Sice jsme měli informace, že je zavřená, ale až do posledního metru jsme doufali, že se tam objeví nějaký dobrý anděl a dopřejeme si zasloužené pivo🍺. Chata byla bohužel opravdu zavřená, ale díky schopnostem některých z nás se podařilo koupit lahvové pivo z automatu😀. Nebylo ho moc, ale díky královskému dělení snad nikdo nezůstal žíznivý.

Slunečné počasí nám dopřálo nádherné teplo, a tak jsme po téměř hodinové přestávce pokračovali dál. Cestou jsme obdivovali další úžasné výhledy, kterých bylo ten den opravdu nespočet.

Vrchol ⛰️Zederbergkopf (1306 m) neležel přímo u stezky a když jsem se přiblížil na dostatečnou vzdálenost a uviděl ten strmý vstup posetý popadanými stromy, řekl jsem: „Tady mi to stačí“.

Najednou Aja, která zrovna procházela kolem říká „Pojď, podíváme se, co je na vrcholu.“ A to ani nemá apku😲.

Vrchol sám o sobě nebyl ničím výjimečný, ale zahlédli jsme na stromě malou budku, která nám dala pocit, že ten výstup přes překážkovou dráhu nebyl úplně zbytečný.

Když jsme si ji zrovna fotili, nečekaně blízko jsme zaslechli volání dalších objevitelů neznámých míst, kteří stejně jako my pátrali po skutečném vrcholovém bodu. Doposud jsem si myslel, že podobná hůře přístupná místa navštěvují hlavně Horobraníci, ale kdepak.

Před nějakou dobou, kdy drtivou většinu vrcholů jsem zdolával sám, jsem prohlásil, že asi mám kolem sebe ty nesprávné kamarády😀. Pak přišel poměrně nedávno zlom a ve skupině lidí, se kterými sdílím spoustu legrace a dobrodružství, jsem našel asi ty pravé, kterým nejenže nevadí moje odbíhání na vrcholy mimo trasu, ale dokonce mi to sami navrhují😍.
Víceméně stejnou překážkovou dráhou jsme se vratili zpět na pěšinku, kterou už zbývalo jen dojít k cílí a teď už to šlo pěkně dolů😀.

Krásné výhledy a jiné překážky nás trošku zbrzdily, ale když někdo najde zkratku tak najednou nejenže objeví další zajimavé místo, ale také na hlavní cestě je dřív než ti, kteří byli před námi😀.

Fotil jsem nejen panoramaticky, ale i v makro.

Velmi nás zaujali mravenci s neobvyklým nákladem a věřte mi, že jsem měl co dělat, abych ten jev vůbec stihl vyfotit.

Toho dne jsem pořidil spoustu zajímavých fotek, o které se prostě musím podělit🤭.

V Rakousku jsem byl teprve podruhé v životě, takže mě pochopitelně zaujaly i místní různorodé stavby.

Celý den panovala veselá atmosféra a jako obvykle nám přálo i počasí. I když jsme občas cítili pár kapek deště, vydrželo to až do cíle. Tam jsme se během objednávání skvělého jídla stihli těsně schovat před pořádným lijákem.

Dvouhodinový prostor do odjezdu autobusu nám bohatě stačil na naplnění žaludků, počasí se mezitím zase umoudřilo a na závěr jsme stihli ještě společné foto.

Shrnutí: cca 9h va autobuse do Rakouska plus 9h v Rakousku plus dalších cca 9h v autobuse domu...🤔 Nějak mi ty počty nevychází, protože pokud vím doba ma 24h😂. Takže raději jen ty čísla, kterým rozumím🤭: 20 našlapaných kilometrů a jeden jediný vrchol oproti nevyčíslitelným zážitkům😍.

Nic víc nic míň.