Horobraní na houby. Tento název pro včerejší výšlap jsem měl připravený ještě dřív než jsem vůbec věděl kdy a jestli vůbec na ty houby půjdu😃.
Nemáte ponětí jak mě ti všichni lidé s těmi košíky štvali, a to jak v autobuse tak na fb😡
Neee, přeháním😃jen jsem jim jednoduše záviděl a i když bych mohl zase poprosit kamaráda, vášnivého houbaře, který by mi s radostí daroval své sběry, tak přece jen jsem chtěl vyrazit sám.
Chtěl jsem jít už před týdnem když jsem měl volno po odpolední směně, ale nějak se dostavil spánkový deficit po brzkém vstávání na ranní směny, a než jsem se pořádně vyspal, posnídal, vypil kávu tak pak jít někam do lesa nějak pro mě ztrácelo smysl.
Původně když jsem přemýšlel nad tím kam zajít jsem si řekl: Prašivá, ke které mám asi 1km a celkem k vrcholu 2,2km. Samozřejmě, že bez Horobraní to nejde😍.
Nakonec jsem zvolil Mionší, který stejně jako Prašivá jsem letos nenavštívil protože jsem se zamířil na objevování nových (pro mě) oblastí, a musím vám říct, že oproti předchozím letem málo který vrchol se mi letos opakuje, přičemž jejich počet několikrát převýšil ty dosavadní.
Dnešní trasu jsem nějak nehlídal protože jsem věděl, že když půjdu za čichem tak kdoví kde vylezu😃 i přesto jsem se snažil mířit k Mionšímu. Asi po 100 metrech od vstoupení do lesa potkal jsem známého, který mě nepotěšil slovy: Nejsou. Po víkendu všechno vysbírané🙁.
Nevadí, houby nejsou můj jediný cíl a nepotřebují moc protože pák je s tím hodně práce.
Můžete si představit moji radost když asi po dalších 100 metrech, zrovna když jsem sešel z cesty do lesa našel první hřib🤩a jak se říká: když je jeden budou i další.
No jistě, že ano😃, hned vedle jich byla rovnou hromada😃.
Samozřejmě, že si dělám legrací ale fakt o kousek dal jsem našel další 3. Sice jiné než jsem doposud znal, čím jsem pak zaměstnal všechny známé houbaře k identifikací, protože červené zbarvení "podklobouči" ve mně vzbuzovalo velikou nejistotu, přičemž nejvíc známé testy, řez a kousnutí říkaly, že by se nemělo jednat o jedovatou houbu.
Dle všech nasbíraných informací byl to Kovář, ale jestli je to lidově řečeno Šiňok tak toho si nejsem jistý, protože velice jemu podobný je ještě Koloděj.
Pák dlouho dlouho nic a i když jsem sejití z "plánované" trasy očekával tak jsem se nečekaně ocitl v neuvěřitelně kouzelném místě v těsné blízkosti kamenného útvaru neboli pořádně strmého kamenného kopce, vedle kterého naštěstí vedla cesta. Trošku jsem měl obavy protože na mapě cesta není a doufal jsem, že někde neskončí.
Mapu jsem nějak nezkoumal a najednou jsem vlezl na cestu, která mi byla nějak povědomá.
Nýdek Bajcarka, to odlehlá od centrum obce osada, kde bydlí už opravdu jen pár obyvatel, a kdysi kousek výš bydlela moje drahá kamarádka. Trošku jsem mimo plánovanou cestu🤭, ale aspoň vím kde jsem, a k Mionšímu to není až tak daleko😃.
Přešel jsem mezí známými domy, kde pák po obou stranách cesty zrovna měla siestu býčí mládež co mě odradilo od houbového pytlačení na soukromém pozemku, a že tam nejspíš něco rostlo naznačovalo velké množství muchomůrek.
Dokonce byl i krásný výhled co jen vylepšovalo už i tak skvělou náladu i když v koši teprve a jen čtyři hřiby.
Na stejném místě se nacházel sloupek se známou nám všem cedulkou "geodetický bod", který jsem rovnou přidal do složky v mapách s názvem "vrcholy v Nýdku, které nejsou". Složka existuje tak nějak od té doby co se nemůžu rozhodnout, který vrchol v Nýdku bude tím mým patronským, a jsou tam hlavně ty, které nenajdete mimo mapy ČÚZK.
Pokud vás teď napadlo, že dnešní hlavní cíl není ani houbaření ani Mionší tak se domníváte správně🤭, ale zatím cestou jsem několikrát nemohl odolat krásnému podzimu.
Mionší (744 m) není jen vrchol🥰. Je tam spousta kouzelných, záhadných a nádherných míst🤩. Stezka na začátku od té "hlavní" stezky směrem od Pleniska k Dílku je vyšlapaná dost, co znamená, že místní kopec znají. Zcela určitě protože jsem tam nenašel ani jeden hřib😡.
Ale muchomůrky jsou taký krásné, že jo😍.
Těsně pod vrcholem mě zaujal strom požírající kámen.
Kameny, těch je tady spousta a další skupina kamenů s pečlivě udělaným ohništěm, vedle kterého nejspíš nějaký Horobraník jeden z nich popsal názvem vrcholu.
Nicméně aplikace hlásila k vrcholu asi 70 metrů, co by odpovídalo, protože je tam i vrcholový kámen. Aktuálně nestojí ale leží a k němu jsem ten popsány kámen u ohniště přenesl. no co, pořádek musí být😉.
Asi 5 metrů vedle (dal) je další skupina kamenů kde vedle kamene s názvem je "mohyla" a nějaký památeční kámen pro... sakryš!🙁 teď koukám, že nápis na fotce není čitelný, ale myslím, že to bylo pro nějakou Danušku🥰.
Hezké místo, které mi hned přivedlo na myšlenku místo kousek od chaty na Čantoryji, které jsme s přáteli udělali pro Bee🖤.
Krásným a milým zážitkům tady ale není konec, protože o dalších několik metrů se nachází další mohyla, neboli kopec kamenů, kterého původ mi není známý.
Šel jsem vlastně směrem odkud jsem tady poprvé přišel a věděl jsem, že o další pár metrů dál se nachází nádherný dvojitý buk, který jedná z mých kamarádek tehdy pojmenovala jako pár nebo manželé, teď si nejsem úplně jistý, ale někde v mém blogu to určitě najdete😉.
Co je zajímavé, a teď si opět nejsem jistý jestli tu byl, ale v těsné blízkosti je tam i kámen, vrcholový, nebo hraniční... nevím🤔.
Tehdy, poprvé co jsem tudy šel jsem přicházel kolem nějaké skály. Tehdy jsem měl strach ji podrobnějí zkoumat, protože přítomnost fotopasti na stromě vedle mi dost naznačovala výskyt divoké zvěře😱.
Dneska něco odvážnější a samozřejmě hlučnější jsem od dvojbuku sešel níže za účelem detailnějšího prozkoumání. Opravdu počasí dneska nádherné a najednou v tom strašidelném lese bylo mnohem více světla.
Jenže skálu jsem nezahlédl, a čím níž tím míň tak nějak se mi nezamlouvala představa pořádného stoupání zpět na vrchol. I přesto jsem se tady u další skupiny kamenů chvilku zdržel. Na fotkách to není moc vidět ale nikde v Nýdku jsem neviděl tolik kamenných skupin jako tady.
Na cestu jsem se vracel podél dříve popsaných míst přes vrchol a stejně mě teprve teď uchvátil tenhle kámen.
...a nějaká láhev po pití, která se bez problému vešla do nepříliš obsazeného koše.
Podzim je nádherným obdobím jak pro houbaře, Horobraníky nebo prostě "obyčejné" lidi, kteří nějak čerpají síly z hor a lesů. Už není tak zarostlý a protože jsem "věděl" kam mám namířeno tak jsem neváhal slézt ze stezky abych si to zkrátil.
Čekaně nečekaně jsem byl odměněn sice ožranymí, ale jinak zcela zdravými kusy, které vlastně byly pro dnešek poslední.
Nalez jednoho jsem asi nezaznamenal foťákem, ale domu jsem donesl skvělých 7 kusů🤩.
Tak nebo onak konec příběhu to není🤭.
Znudění? Néé😃
Překvapení? Už vůbec, vždyť mě znáte🤣.
Zdárně se mi podařilo sejít na cestu, kterou obvyklé chodím čistě turistický a zrovna když jsem si lehal na vysoký lesní břeh tak jsem málem zničil tohoto krasavce🤩
Rostl přímo na cestě a ten, pro kterého jsem si právě chtěl lehnout byl právě na tom břehu.
Na jednu stránku přemýšlím, že tolik krásy, ale bohužel nejedlé... ano, vím, každý hřib je jedlý akorát spousta jen jednou🤣.
Pák si představte druhou stránku, že by vše bylo jedlé😮... co by nám zbylo pro obdiv?!
Cíl mého dnešního výletu byl přede mnou a vlastně jen kousek níže od vrcholu Mionší, bezejmenný vrchol s výškou 675 metrů, a je vlastně prvním, který před "dávnou" dobou byl tím, který jsem zvažoval, že bude mým patronským vrcholem.
Proč jsem se pořád nerozhodl?
Protože jsem hrozně nerozhodný člověk.
...a mám k tomu pár kritérií, které určitě zmíním když se už konečně rozhodnu😃.
Vrchol 675m určité podmínky splňuje. Svým způsobem je to kouzelné a velmi zajímavé místo, a nachází se u cesty, kterou rád chodím na můj nejvíc oblíbený vrchol Sošov a v těsné blízkosti se nacházejí hraniční kameny s nápisem TK.
Zdržel jsem se tady abych našel vrcholový kámen, ale bohužel. A zase nejsem rozhodnutý...
No nic, jdu domu... tedy k HoroPriusovi.
Opět jsem zvolil zkratku a směrem k cestě níže, no bo co kdyby náhodou tam byl nějaký ten hřib.
Žádný jsem nenašel, ale jsem si aspoň pořídil selfičko😉.
No jo no, ale najednou očekávaná cesta se mi nějak ztratila, respektive pořádnou překážkou byl potok s poradně hlubokém korytem🤔😱. Koukal jsem na mapu a nebylo mi jasné jak je možné, že jsem před potokem když na mapě jsem za🤔.
Po chvilce jsem zjistil, že jsem v soutoku přičemž ten druhý nejspíš byla jen stékající po deštích voda. Nakonec překvapivě jsem přišel úplně stejnou cestou, kterou jsem šel nahoru, ale předtím nejspíš z důvodu upjatého rozhlíženi se po nějaké té houbě jsem přehlédl, že cesta, kterou jsem šel vlastně částečně tady ani nebyla.
Odsud už jen těch 100 metrů k autu, kde jsem zjistil, že výsledek je opět nečekaně překvapivý😃: Cestou necestou jsem našlapal 7 kilometrů a našel 7 hřibů😍, noo když samozřejmě nepočítám ty krásné muchomůrkovaté😃.
Doma šly pod nůž, ale než jsem se rozhodl nakrájet ten červeným "podkloboučím". Jak vidíte nejsem žádný mykolog protože ani nevím jak se tato část hřiba jmenuje🤭.
Jistě, že jsem se zeptal strýčka gugle, ale liší se to podle druhu a zbytečně ze sebe chytrého dělat nebudu, protože bych si mohl tak akorát udělat ostudu😃. Nicméně nikdy doposud jsem neviděl tak rychlé modrající hřiby. Opravdu doslova pár vteřin,. že jsem nestíhal ani udělat foto když byl ještě žlutý.
Ještě jsem je nejedl, ale tepelně upravené už jsou a to s nati petržele a celeru, oregano, majoránkou a libečkem protože jak víte bylinky jsou základ všeho co vařím.
Pokud se už nedočkáte dalšího článku v mém blogu tak buď proto, že pořád nemám čas nebo přece jen ty hřiby byly jedovaté😃🤭.
kategorie blogu: ›Toni napsal ze série: Toulky po horách‹
0 Komentarze
Twój komentarz jest dla mnie bardzo ważny. Dziękuję.