Vlastně od parkoviště v Komorní Lhotce k prvnímu vrcholu bylo pouze 3 km, z čeho 1 km hlavní silnici, pák asi 400 metrů zpevněnou, pluhem udržovanou cestu k několika barákům. Pák začalo stoupání lesní cestou. Ze začátku široká tak na traktor, a dál ještě víc strmá pěšinka. Obával jsem se taky, že nebude v tom sněhu moc schůdná, ale uklidnila mě spousta vyšlapaných stop... zvířecích😀, a přede mnou nekonečný stoupák s výhledem vpřed, že to není konec😥
Nespočet krát jsem čekal na ty své pomalé plíce, ale šlo se dobře. Sice mám dvě varianty trasy pro dnešek, ale není to něco co bych nezvládl takže není kam spěchat a byl i čas pro selfie, které moc často nedělám, ale mlčící Bibi chtěla😀
Vsadím se, že z tohoto směru nechodí k té chatce nikdo.
Vedle je přístřešek, a kousek vedle velké místo pro ohniště.
Nejspíš nějaké soukromé místo pro nějaké tábory, ale teď tady bylo ticho a prázdno. Kdyby to nebyl začátek mé dnešní túry, tak by to bylo ideální místo pro odpočinek a delší zdržení, ale pokračoval jsem dál, a po pár metrech jsem vešel na "příjezdovou" cestu, která myslím není ani na mapě, a výjimečně nebudu mapámcezet posílat hlášení.
Omlouvám se za dlouhý úvod🤭, prostě jsem nemohl odolat těm detailům, ale teď už to půjde rychleji, protože k prvnímu vrcholu zbývalo už asi 500 metrů, kde přesně u něj se připojovala cesta zleva spolu se stopami dvou lidí. Stoprocentně Horobraníci, protože vyšlapali pěšinku ke stromu s cedulkou a vrcholovému sloupku😍. Podlé velikostí bot muž a žena nemůžou být daleko přede mnou, protože moje stopařské oko říkalo, že stopy jsou čerstvé.
Zrychlil jsem chůzí s záměrem je dohonit, ale další vrchol vzdálený pouhých 300 metrů mě zdržel hledáním nějakého označení toho patronského vrcholu, bohužel neúspěšně. Vrchol Agatka (765 m) by měl být někde tady, ale pokud něco tady je tak nejspíš schované pod sněhem.
Naproti místu, kde by měl být vrchol jsem zahlédl nějakou skříňku na stromě, ale nejistý terén v hlubokém sněhu kde hůlky se zapichovaly víc než půl metru jsem její zkoumaní vzdal.
Cestou k dalšímu vrcholu přece jen jsem se přiblížil k nějakému páru lidí, ale když pokračovali dále po modré turistické stezce místo rovně směrem k vrcholu tak jsem si řekl, že to nebudou oni.
Strmé stoupání mimo turistickou stezku mi vynahradil snad jediný výhled tento den, a to z místa, kde pěšinka, kterou jsem přišel od modré turistické stezky, se kříži s červenou.
Odsud jsem pokračoval stejnou pěšinkou přímo na vrchol. Nevím sice kdo byl u Kyčery, ale začínal jsem si myslet, že Horobraníci to nebyli. Škoda, protože bylo by to určitě milé setkání. Teď na strmé pěšince jsem pokračoval ve stopách pouze jedné osoby.
Jako jediný dneska nabídl trochu modrého nebe, ale ne na dlouho.
Nemohl jsem odolat abych do něj nenahlédl🤩.
Chata plná lidí, že kdybych nešel sám tak s partou lidí určitě nesedíme pohromadě. Zdvořile jsem se k někomu přisedl, a stejně jako cestou se lidí usmívali, asi ne na mě ale na Bibi😀, i tady kouzlila úsměvy. Jedná malá holčička když tak zvědavě koukala jsem ji řekl, že je to moje kamarádka když chodím na hory sám abych se nebál. Asi čtyřletá holčička mě překvapila svoji odpovědi:
Začínám se trochu obávat, že zlepšují své výkony, a lidé, kteří doposud počítali s mým šnečím tempem asi začnou pochybovat🤭.
W terénu je to asi 60 metrů od bodu v apce, a pokud kóta bude přemístěná, tak pokud je tady v sezóně vzrostlá louka, tak rozhodně bude líp přístupný.
Prozatím vrchol "přesný" bod pro vrchol Kotly (444 m) jsem našel podlé kompasu v apce, a pro účely fotky vytvořil svůj vlastní vrcholový sloupek😁.
Jsem zvědavý na vaší představivost🤔😀.
Na vrcholu Kotař (861 m) jsem byl koncem listopadu, a nějak od té doby se mi pořad nepodařilo zjistit původ názvu Chlupáč🤔.
Tady můj předchůdce pokračoval dolévá, a do práva už nebyla žádná stopa.
Naštěstí sněhu není až tak moc tak jsem svištěl dolu jen se za mnou prášilo😀. Pák když jsem se vrátil na červenou stezku tak mě zaujal tento strom. Podobných v okolí bylo více😍.
Další na řadě Čupel (872 m). Místy sněžilo, občas i nějaká mlha, ale překvapivě v mrazivém počasí jsem na stezce potkával docela dost turistů, a další vrchol rovněž ležící mimo značenou stezku taky nebyl bez lidské stopy.
Na Prašivé (843 m) od mé minulé návštěvy někdo přidal na strom skříňku.
Teď už zbyla jen Malá Prašivá (707 m), a teplá polévka.
„My se ničeho nebojíme, ani pavouků“.
Ups🤭, asi bych se měl stydět, tak velký chlap a boji se sám do lesa😂. A vůbec nejsem si jistý, těch usměvavých reakcí, protože medvídek u chlapa asi není moc obvyklý, že ne?🤭😀
Snědl jsem výbornou čočkovou polévku, na kterou jsem se po poslední návštěvě těšil, protože jsem věděl, že tady na vegetariány myslí😍. Chata plná, ale atmosféra příjemná. U vedlejšího stolu 3 mladí lidé hráli „Město, jméno, zvíře, věc“, a když měli D tak mladý muž řekl "Dupa", a pák se otočil dozadu a říká "pardóón"😂.
Ups🤭, asi bych se měl stydět, tak velký chlap a boji se sám do lesa😂. A vůbec nejsem si jistý, těch usměvavých reakcí, protože medvídek u chlapa asi není moc obvyklý, že ne?🤭😀
Snědl jsem výbornou čočkovou polévku, na kterou jsem se po poslední návštěvě těšil, protože jsem věděl, že tady na vegetariány myslí😍. Chata plná, ale atmosféra příjemná. U vedlejšího stolu 3 mladí lidé hráli „Město, jméno, zvíře, věc“, a když měli D tak mladý muž řekl "Dupa", a pák se otočil dozadu a říká "pardóón"😂.
Nezdržel jsem se příliš dlouho, protože jsem se přece jen rozhodl prodloužit trasu o jeden vrchol. Vůbec nevadí, že místo 3 kilometrů k autu budu mít 8. Síly v nohou ještě dost, co potvrzovala rychlost chůze cestou do Vyšních Lhot. Předbíhal jsem snad všechny lidí, kteří šli dolu, přičemž když jsem vycházel z chaty tak nikdo přede mnou nevycházel🤭.
Rychlou chůzí jsem na chvíli přerušil focením kaskády na potoku Hlisník a svižně pokračoval dál.
Rychlou chůzí jsem na chvíli přerušil focením kaskády na potoku Hlisník a svižně pokračoval dál.
Kotly (444 m), 7 vrchol do sbírky, který nejen, že mi přidal další puntík do palindromů, to ještě přidal na zajímavosti vygenerovaného obrázku ve Vystřihovánce. Vrchol podle apky leží uprostřed zasněžené louky, ale šel jsem okrajem lesíku po mírně vyšlapané pěšince, a díky tomu, jsem v něm narazil na vrcholový sloupek a kamen, co jsem samozřejmě poslušně hlásil autorům jako návrh na přemístění.
Teď už zbývalo zdolat poslední 6km úsek silnice k autu. Co člověk není schopný obětovat pro jeden vrchol navíc, že?😀
Na rozcestí na Kamenitém jsem byl rád, že k autu mám rozhodně blíž než k místům na ukazateli😁.
Na rozcestí na Kamenitém jsem byl rád, že k autu mám rozhodně blíž než k místům na ukazateli😁.
Někde po cestě jsem si vzpomněl, že jsem se vám chtěl pochlubit skvělým nákupem rukavic, pro které, s vědomím že hlásí mráz, jsem v pátek večer jel do Decathlonu.
Původně jsem jel pro jiné, ale pák na mě vykoukly ty univerzální palčáky, a co je nejlepší nejsou tak tlusté jak vypadají, a dalo se na ně nasadit opasky pro hůlky (systém trigger), a aby mi přece jen prsty neumrzly když je budu potřebovat např na mobil tak jsem si pod ně podvlékl tenči. Musím se pochválit, že velice dobrý nápad☺️.
Výsledek tohoto vandrovaní: 18,6 km v čase necelých 6h. Myslím že docela slušný výkon☺️.
7 navštívených vrcholů, z kterých se mi 2 dopsaly do Tajenky, zbytek písmenek se opakoval, ale zatím žádné nepřišlo nevhod. Je mi už ale jasné, že např pro E budu si muset udělat výlet zvlášť🤭. Kromě toho 2 vrcholy se hodily do Palindromů, a k doplnění 20 vrcholů do Vytrvalce, a než se HoroPrius zahřál na teplotu vhodnou pro řízení jsem netrpělivě zabrouzdal na web abych zjistil co zajímavého mi vygeneruje🤔🤩.
Tento příběh původně byl jen ve skupině na fb, kde jsem informoval čtenáře, že pokud se dočetli až sem tak by měli vědět, že i když "celá" relace byla v hlavním příspěvku tak přece jen mezí fotkami najdou pár drobných informací, a dokonce i fotky míst, o kterých jsem se výše nezmínil🤭. Někdy totiž sdílím své příběhy takto, že na začátku je jen úvod a pokračování je pod fotkami🤭.
Jojo, se mnou to vůbec není jednoduché🤣.











































0 Komentarze
Twój komentarz jest dla mnie bardzo ważny. Dziękuję.