Jablunkov, Písečná, Bahenec, Kyčera, Velký Stožek

Nastal další víkend a kašel ne kašel, musel jsem odpovědět na volání hor, tak jak v refrénu jedné z mých oblíbených metalových písní české kapely Trautenberk: "Hory volají nebo možná je to jenom sojka".

I tentokrát jsem využil nabídky velmi aktivní organizátorky Mii, a to nejen proto, že i tentokrát vymyslela trasu na dobře mi známé vrcholy. Nic proti její představě, ale nesměle jsem navrhl malou změnu trasy, protože pokud vyjde počasí, byla by škoda minout místa, odkud bývají opravdu skvělé výhledy.

👉 czytaj po polsku 🇵🇱👈

Bez problémů přijala můj návrh, a s důvěrou v moji znalost okolí mě slavnostně pasovala (ve skupině na messengeru🤣) na průvodce této výpravy. „Start“ v 9h z parkoviště u autobusového stanoviště v Jablunkově, kde jsem využil chvilkové nepřítomnosti účastníků a vyřídil jednu pracovní drobnost, protože právě na tomto místě se nachází dispečink, pod který ve své práci spadám. Po chvíli se objevila auta a naše skupina se toho rána pěkně rozrůstala.

Start byl trochu se zpožděním, protože víte jak to chodí: opozdilci, společná fotka, povídání… ale není to tak zlé, protože už v 9:15 vyrážíme na trasu, kde jsem po několika stech metrech předvedl svou „znalost“ trasy tím, že jsem skupinu navedl do špatné uličky a zaznělo „Sorry! Ne tady, ta další, za potokem.“ Ups🤭, no co, stává se… a na svou obranu mám to, že tudy jsem na Stožek ještě nešel☺️.

Nicméně přesně v místě mého omylu jsme si dali neplánovanou pauzu, protože Mii najednou zazvonil telefon, a ukázalo se, že ještě ne všichni opozdilci dorazili. Telefon skončil u mého ucha: „Řekni jim, kde jsme.“

Díky Tomášovi za tuhle momentku, která byla jedním z mnoha veselých momentů toho dne. Početná patnáctičlennou skupinou směřovali jsme svůj pochod do Písečné u Jablunkova, kde jsme na chvíli odbočili z modré turistické značky, protože podle mého by byla škoda nevystoupat na místní kopeček, kde mívají místní různé (nevím přesně co tady ještě dělají) akce, např. při stavění tradiční májky, o čemž svědčí i pozůstatek z loňska, jedině že by to byl zbytek po vánočním stromku, protože v Nýdku se místo pro májku využívá i k tomuto účelu🤔.

Kopeček je oficiálním vrcholem v mapách s názvem 🏔️Piprečka (519 m), a ještě do března loňského roku se jmenoval jednoduše Na vrchu, ale zřejmě vlivem něčí iniciativy byl název změněn. Nepátral jsem po původu nového názvu, ale nejspíš takhle to místo nazývají obyvatelé Písečné. Nikomu to neříkejte, ale jedním z hlavních důvodů, proč jsem tudy šli, bylo samozřejmě Horobraní🤭, ale sami musíte uznat, že takové výhledy by nebyly, kdybychom šli po trase, která vedla podél silnice.

Samozřejmě si dělám legraci, že to nemáte nikomu říkat, protože jsem to před skupinou nijak netajil, a kdybych nevěděl, že je to tady opravdu hezké, klidně bych to místo vynechal bez toho abych v apce zapsal vrchol.

O kousek dál jsme se vrátili na trasu, kde, když nepočítám „prudší“ výstup na Piprečku, teprve teď začal ten pravý horský výlet.

S tempem jsme to (alespoň někteří z nás) nepřeháněli, a když někdo přišel se skvělým nápadem dát si pauzu na čaj, nikdo nebyl proti.

Můj nedoléčený kašel mi dával zabrat nepříjemným pocitem na průduškách, a obával jsem se, že to skončí jako minulý týden, že vlastně tři dny proležím🤭. Přesto jsem nedokázal odolat volání hor, ale už vám můžu prozradit, že teď když píšu tenhle příběh, to s kašlem není horší, ba naopak to vypadá, že by konečně mohl úplně zmizet.

Jako „průvodce“ výletu jsem rozhodně nešel v čele, takže když jsme vyšli kousek nad hotelem Bahenec, musel jsem zavolat na ty, kteří se až moc hnali dopředu, aby si mohli prohlédnout dvě pohádkové postavy, o kterých jsem jim předtím říkal, a to bez toho bych prozradil co to je😀.

Před lety bylo tohle místo, kromě nabízeného pivních lázní přístupné i pro kolemjdoucí turisty, ale po změně majitele už to možné není, takže po krátké fotografické pauze jsme pokračovali k dalšímu bodu trasy, kterou jsem jim tak rád udělal atraktivnější☺️.

Fakt, že majiteli jsou turisté lhostejní, se nelíbí ani místním, a o kousek výš je malý bufet. Bohužel je asi ještě brzy, přece jen konec února, takže nenabízel žádné dobroty a nezbylo než obdivovat venkovské umění.

Asi znáte polský produkt Mleko Łaciate, ne? Při přibližování k dalšímu vrcholu jsme objevili původ dalšího výrobku: Mléko chlupaté🤣🤭.

Hlavním důvodem mého návrhu změny na trase Mii bylo právě tohle vyhlídkové místo

Bod na mapě sice není oficiálním vrcholem, ale výškový sloupek tady je.

Obvykle si fotky nepůjčuji, ale pro lepší vystižení kouzla tohoto místa jsem tentokrát udělal výjimku🤭.

Dalším bodem na trase, dalo by se říct nevýznamným pro ostatní účastníky, byl vrchol 🏔️Kamenný vrch (912 m).

Na první pohled nic zvláštního, ale na jednom jediném místě nabízí mimo jiné výhled na známý za hranicemi vrchol Ochodzita, a kromě toho tady zjistíme, že někdo tvrdí, že se tento vrchol jmenuje Bahenec.

Stále jsem nebyl ten první na trase, ale naštěstí někteří vepředu byli seznámení s mapou a věděli o zkratce, která byla dalším důvodem mé navrhované změny. Objevil jsem ji před pár lety, když jsem se rozhodl vyjet na Stožek na kole, a to proto že modrá značka od sedla Groníček není pro cyklisty zrovna jednoduchá, a tahle varianta mi přijde mnohem lepší, a to dokonce i pro pěší. Cesta příjemná, ale za pár dní, až začne sníh pořádně tát, tak to bude trasa jen pro odvážné😀.

Cesta, na jejímž začátku je závora, vede po hranici přírodní rezervace Plenisko, takže jsem přesvědčený, že pokud člověk neřeší ten úplně poslední krátký úsek, dá se tahle varianta rozhodně doporučit. Pak když už vyjdete na hranici, nedá se nejít směrem na vrchol Kyčera.

Tohle ještě není vrchol, ale kousek vedle je vyhlídkové místo (označené rovněž na mapě), které je sice malé, ale nabízí nádherné výhledy.

Kromě výhledů nám tohle místo přineslo i milé setkání s turisty ze Strzelec Opolských. Nemohl jsem si nevšimnout slezského přízvuku, tam odkud pocházím, který i po tolika letech života v Česku pořád rád slyším😍. Pokud by se tady nějakým zázrakem objevili, srdečně je zdravím🙂.

Odtud už je to jen asi 200 metrů na vrchol 🏔️Kyčera/Kiczory (989 m), který pro mě byl samozřejmostí, ale i pro většinu skupiny byl natolik lákavý, že se od skály ještě vrátili, aby ho navštívili.

Skály na Kyčeře byly hlavním cílem výletu, který vymyslela Mia.

Kdysi dávno, když jsem se do hor zamiloval, tak tohle místo bylo mezi prvními, které jsem objevil, tak tehdy jsem na tu skálu i vylezl. Dnes už na to nemám tolik odvahy, ale důkaz někde na blogu mám, dokonce i o několik let později🤭.

Pro změnu jsem udělal fotku, kterou jsem dřív nikdy neudělal. Několikrát jsem na tenhle umělecký nápad narazil ve fejsbukových skupinách, a když mi jednou někdo odpověděl na otázku „kde to je?“, překvapil mě, protože to místo znám roky a nikdy mě nenapadlo podívat se skrz to „oko“. Moje fotka možná není tak krásná jako ty, které jsem viděl, a dokonce může probudit něčí představivost🤭.

Zima to tady ještě nevzdává, sněhu je pořád dost, ale pro mě to nebyla překážka, abych se dostal co nejblíž k vrcholu 🏔️Krkavice/Kyrkawica (976 m). I když by šel pípnout ze stezky, tak jsem to risknul přes místy 25cm sníh.

Rozcestník označující vrchol se nachází o pár metrů níž.

Odtud už je to, jak se říká, co by kamenem dohodil ke chatě na Stožku, kde nás trošku vyděsila obrovská fronta a nedostatek míst k sezení, ale než jsme se ale dostali na řadu k objednávce jídla (v mém případě česnečka), místa se uvolnila a fronta za námi také už dokonce zmizela. Polévka dobrá, ale trochu málo horká😊. Kamarádka sedící vedle svou rajskou hodnotila úplně stejně, a teď tak trochu váhám, jestli jim to napsat, a to vůbec ne v negativním smyslu, protože obsluha byla opravdu moc milá a vzhledem k těm davům relativně rychlá☺️, jen spíš třeba jen to ani nevěděli, protože asi nezkoušejí každou polévku prstem😜😀.

Výhledy, které jsem na Silvestra neměl, jsem si mohl vychutnat dnes.

Poseděli jsme asi 45 minut a vyrazili jsme „zpátky“, samozřejmě přes vrchol 🏔️Velký Stožek/Stożek Wielki (978 m), a to nejen kvůli mému Horobraní, ale především kvůli kousku schované skály, kterou jsem všem slíbil ukázat.

Moc mě potěšilo, že se moje „překvapení“ na trase líbilo. Tu skálu jsem objevil díky Marcinovi z Wisly, se kterým jsem kdysi měl příjemnost chodit párkrát do hor spolu s partou, kterou jsme tehdy nazvali Turbo Šneci😍. Stožek, jak jsem už zmínil, jsem znal léta, ale až díky němu jsem se o existenci toho skalního útvaru dozvěděl až v listopadu 2014, a od té doby ji ukazuji svým známým.

Vrchol 🏔️Velký Stožek (978 m) jsem letos pípnul podruhé, takže bez bodů, navíc mi tím „pokazil“ statistiku, protože doposud počet navštívených vrcholů odpovídal počtu těch bodovaných. Takový nevýznamný detail, jen jsem byl zvědavý, kolik vrcholů se mi tímto způsobem podaří nasbírat. Mám totiž známé, kteří NIKDY nezapisují stejný vrchol podruhé, a to už několik let. Jen další fakt, který potvrzuje, že každý si může své úspěchy v aplikaci přizpůsobit podle svého gusta.

Dnešní skupina mě trochu překvapila když šli směrem k stezce po hranici, kterou jsem nazval "pro kamzíky"😀, a už jsem si myslel, že chtějí tamtudy sejít, ale oni jen šli obdivovat další výhledy.

Využil jsem ochotu Tomáše, který mě sice strašil tím, že fotka bude bez hlavy, ale přesto zachytil jak mě, tak Čantorku🤩.

Stezku pro kamzíky jsme obešli, ale i sestup po značené trase nebyl zrovna snadný. Mokrý sníh nechtěně zrychloval chůzi do takové míry, že jsem se nakonec rozhodl vytáhnout nesmeky z kapsy. Po jejich nasazení jsem proběhl kolem na mě čekajících s výkřikem „tak zatím!“🤣. Trochu se divili, že je průvodce opouští tímto stylem, ale samozřejmostí bylo, že jsem po pár desítkách metrů na ně počkal🤭. Bezpochyby se komfort sestupu po žluté stezce směrem ke Konihlavě změnil, a když sníh skončil, tak jsem trochu nejistě ty nesmeky sundal, i když jsem cítil v kostech, že se ještě nějaká sněhová překvapení objeví.

Podařilo se nám dohnat zbytek skupiny, kteří se u výhledů nahoře nezdrželi tak dlouho jako my, a za chvíli jsem už zapisoval „poslední“ pro dnešek vrchol 🏔️Konihlava (776 m).

Jindy v roce tu žádné výhledy nejsou, ale v zimě se něco přece jen dá spatřit.

Poslední vrchol? Hm🤔. Co řeknou, když oznámím, že si odskočím ještě 250 metrů pro jeden navíc?🤭

Nečekaně se na rozcestí nad Zimným - hřeben přidali ke mně Tomáš s Daliborem, a když jsem dnes zapisoval poslední opravdu vrchol 🏔️Čupel (757 m), Tomáš, kterého jsem poznal teprve před týdnem, prohlásil, že ještě pár výšlapů se mnou a taky si tu apku pořídí😀.

Je to velice milé když někdo vidí, jak mě tahle aplikace inspiruje k objevování nových skvělých míst, tak přece jen mě překvapuje, proč váhá🤔🤣. Aby pak „nenadával“, jako já, když jsem ji měl nainstalovanou na začátku roku 2021, ale ještě jsem ji nepoužíval, a to při zdolávání vrcholů daleko od mého bydliště. Teprve o pár měsíců později jsem tuto závislost objevil🤭🤣.

O pár metrů dál byla vidět na mapě cesta, kterou jsem skupině nenavrhoval, protože jsem nevěděl, v jakém je stavu a jestli nás bez problémů dovede k cíli. Teď ji navrhl Dalibor, který byl jedním z těch, co kontrolují mapu, i když je na trase průvodce. Trasa byla překvapivě skvělá, a došli jsme po ní k žluté stezce na místo, kde jsme museli čekat na osoby, které jsme tak nezdvořile opustili🤭. Doufali jsme, že nám bude odpuštěno, a teď už jsme do samotného cíle šli radostně spolu. Cestou jsme se trochu divili tvořivosti místních "Zastávka u Brna", kde na chvíli bylo zpochybněné mé oprávnění průvodce🤣.

Naštěstí zachránil to další rozcestník.

Sedmihodinovou výpravu jsme téměř zakončili na autobusovém stanovišti v Jablunkově, ale stále přetrvávající skvělá nálada jako na začátku jsme se rozhodli přesunout do Hrádku, kde jsme obsadili téměř celou restauraci spojením tří stolů🤭.

Po asi hodině jsme se rozjeli domů, kde já měl samozřejmě nejblíž. S úsměvem na tváři jsem po velmi příjemně stráveném dni počítal dnešní výsledky:

Skoro 20 km a 7🏔️vrcholů.

https://connect.garmin.com/app/activity/22015301801

Další zajímavý úlovek do výzvy Vystřihovánka. No? Řekněte, co by to mohlo být?

Nečekaně jsem přidal 2 vrcholy do výzvy Palindromy😯

A ještě víc k mému překvapení do Ptačí výzvy mi Krkavice zajistila první vrchol, a zapsaná trasa pomocí souboru gpx mi připomněla, že při sestupu dolů jsme asi vyjmenovali všechny staré večerníčky.

Který večerníček vám přijde na mysl, když se podíváte na tuto mapu?