Říkejte si, co chcete, ale zima v horách je asi ta nejhezčí část roku. Jasně, miluju hory na jaře, v létě i na podzim, ale zima má prostě svoje kouzlo.
A kromě toho má i pár, a možná i víc, výhod:
- Nepotím se tolik
- Líp se mi dýchá
- Líp se chodí po kamenech a kořenech… protože tam žádné nejsou😀
Pomůžete mi sepsat ty plusy? Klidně přidejte i nějaké mínusy🤔. Mně osobně žádný nenapadá, ale někdo by mohl říct třeba:- Klouže to
- Je zima
Jenomže existuje jedno rčení, které se na to dá krásně použít: Není špatné počasí - je jen špatně připravený turista.
Asi by se dalo říct, že se člověk snadno nachladí nebo si přivodí pořádnou rýmu. Jenže minulou zimu jsem při výstupech na Čantoryji kvůli zavřeným chatám musel převlékat propocené tričko venku na mrazu. Když foukalo, hledal jsem závětří, a když svítilo slunce, tak ten osvěžující mrazík na těle spolu se slunečními paprsky, to bylo něco! A rýmu jsem neměl ani jednou. Zato v létě mě při jedné návštěvě Čantoryje úplnou náhodou tak profouklo, že mě to málem položilo na lopatky.
Včera v údolích trochu nasněžilo, ale při pohledu na okolní vrcholy bylo jasné, že tam nahoře toho napadlo podstatně víc. Při pohledu na tu nádheru jsem jen doufal, že vydrží až do neděle.
Vyrazil jsem na Sošov.
– Zase?😲 - ptáte se😀. Ano, zase. Protože kromě důvodů, které zmiňuji poměrně často, mám dnes ještě jeden navíc. Mám totiž jeden úkol. Pokud čtete moje příspěvky pravidelně, určitě jste si všimli, že už jsem se dvakrát zmínil o kamenech s nápisem TK. Rozhodl jsem se po tom trochu zapátrat a zjistit víc. A povedlo se!😍
Napsal jsem totiž do Nýdecké skupiny na Facebooku dotaz na místní obyvatele. Odpovědělo několik lidí a některé informace mě docela překvapily. Nebyl jsem ale jediný, komu se zkratka TK vybavila spíš jako Těšínské knížectví (Księstwo Cieszyńskie).
👉 czytaj po polsku 🇵🇱👈
Napsal jsem totiž do Nýdecké skupiny na Facebooku dotaz na místní obyvatele. Odpovědělo několik lidí a některé informace mě docela překvapily. Nebyl jsem ale jediný, komu se zkratka TK vybavila spíš jako Těšínské knížectví (Księstwo Cieszyńskie).
Když se nad tím ale přece jen člověk zamyslí logicky, dojde mu, že tyto kameny určitě vznikly ještě před vznikem Česka a Polska, takže původ názvu bude nejspíš německý. Strýček Google s tetou Wiki mi potvrdili, že německý název Těšínského knížectví zní Herzogtum Teschen, takže bylo jasné, a bez jakýchkoli pochybností, že lidé na Facebooku přišli se správným vysvětlením. TK znamená Teschener Kammer, tedy Těšínská komora. Šlo o oficiální název souboru majetků, které v letech 1653 až 1918 patřily přímo těšínským knížatům. Jak vidíte, moje spojení s Těšínským knížectvím zase nebylo až tak daleko od pravdy🙂.
Moje objevy mě docela zaskočily, a není to vlastně poprvé. Buď jsem tuhle lekci dějepisu přehlédl, nebo jsem na ni s věkem prostě zapomněl😁, ale z dostupných informací vyplývá, že tyto kameny se obvykle nacházejí na hranici lesů, polí nebo vesnic, a to jak na polské, tak na české straně Těšínského Slezska. Zjišťoval jsem tedy informace z přiložených odkazů a šel po stopě, ale zmíním jen to nejdůležitější, protože i vy máte v rodině tu stejnou vševědoucí tetičku a strýce😀.
Kameny s nápisem TK na jedné straně a pořadovým číslem na druhé jsou hraniční kameny vymezující majetky těšínských Habsburků, kteří zřídili Těšínskou komoru po smrti Alžběty Lukrécie, tedy po převzetí moci v Těšínském knížectví v roce 1653. Úkolem komory bylo shromažďování majetku v době, kdy těšínští knížata dokázala značně rozfofrovat své jmění a dostala se do obtížné ekonomické situace. Známe-li podobné dějiny různých dobyvatelů, kteří si přivlastňovali to či ono, není těžké se domyslet, že utlačovanému obyvatelstvu se to nelíbilo a už tehdy pravděpodobně vznikl jejich výklad zkratky jako „Taky Kradené“ nebo „To Kradené“ (internetové zdroje uvádějí různé verze). Těšínská komora byla zrušena v roce 1918 po pádu rakouské monarchie. Při hledání se zároveň ukázalo, že takových kamenů je (nebo může být) mnohem více a s jinými písmeny. Někde lze narazit na kameny s písmenem T nebo dokonce HF (Herrschaft Frýdek).
V jednom z komentářů na FB někdo zmínil, že kdysi chodil s dědečkem lesníkem po lese a starali se o tyto kameny v okolí, například je natírali na bílo, aby byly dobře viditelné. S lítostí konstatoval, že dnes už se o to nikdo nestará😟. Rozhodl jsem se a slíbil, že při příštím výletu ho alespoň srovnám. Navzdory tehdejší nespokojenosti lidí často konstatuji, že o historii je třeba pečovat, protože jak říkají moudří lidé: Historie je naše dědictví. Takové objevy a zajímavosti mám opravdu rád - a víte, že na mém blogu už je několik podobných historických příspěvků?
No a šel jsem, ale ne v neděli, protože dopoledne začalo pršet😒 a musím přiznat, že dřívější tvrzení, že „není špatné počasí“, má přece jen své ALE. Jít do hor v dešti není nic příjemného. Něco jiného je, když tě déšť překvapí, a něco jiného vyrazit, když už prší. Sorry, ale ne.
Neuvěříte, ale znovu jsem vyšel přesně v 11:30, ani minutu před, ani minutu po😲. Ať jsem chtěl nebo nechtěl😉, vydal jsem se nedávno vytvořeným okruhem - tedy na náměstí doprava směrem na Střelmou, a pak hned za stolařstvím zase doprava přes můstek směrem k Dílku (Dziołku), protože jsem přece slíbil, že se o ten kámen postarám, a už cestou mě napadlo:
– Co když ten kámen bude tak těžký, že ho nezvednu?🤔😲
Vím, že víte, že znám to rčení:
– Co?! Já to nezvládnu?! - jenže tentokrát to fakt možná nepovede. Co když je hluboko v zemi? Nemám žádné nářadí, ale rukavice jsem si vzal😉.
Povedlo se! Trochu to klouzalo na sněhu a listech, ale zvládl jsem to. Nebylo to úplně zadarmo, ale naštěstí to nebylo až tak hluboké. Jako odměnu jsem sáhl do batohu pro předem připravený čaj. Piju, koukám směrem k tomu druhému kameni a najednou😲 pár metrů vedle vidím další.
A to není všechno - hned vedle něj byl další, taky s nějakými čísly🤔. Když už jsem byl tam dole, vydal jsem se udělat fotku i tomu, který jsem objevil při první návštěvě. Vlastně je odsud, kde stojím vidět.
A protože jsem tušil, že tohle určitě nebude poslední, zase jsem se začal rozhlížet kolem… a nemýlil jsem se. O pár metrů dál byl další.
Svojí přítomností jsem vzbudil zvědavost u obyvatele nedalekého domu. Na chvilku mě přepadl takový ten lehký strach, aby to neskončilo jako ve scéně ze starého, dobře známého polského filmu Sami swoi😁 a nezačal po mně náhodou střílet za to, že se možná motám po jeho pozemku bez dovolení😉. Když ke mně došel, zeptal se, jestli náhodou nejsem jeden z těch, co tu mapují okolí kvůli hranicím. No… úplně mimo nebyl.
– Já jen tak ze zvědavosti - odpověděl jsem.
A když přišel blíž, povídá:
– Aha, to jsi ty? - Někteří místní už moji zálibu v objevování znají.
Místo nálezu jsem si pak zaznamenal screenshotem v apce na zapisování navštívených vrcholů.
Jestli chcete, mrkněte na uloženou trasu v Mapy.cz i na Traseo. Trasa se skoro neliší od té poslední - jediný rozdíl je, že je krásně vidět, kde jsem z ní uhnul při hledání kamenů. A jak na mapách, tak i na tom obrázku výš si můžete všimnout jednoho bezejmenného vrcholku s výškou 675 m. A jestli si myslíte, že na něj dřív nebo později taky přijde řada, abych zjistil, jestli tam nečeká něco zajímavého, tak myslíte správně. Vůbec bych se nedivil, kdybych cestou na ten vršek narazil na další kameny s nápisem TK. Dneska to ale nechám být a pokračuju dál. Díky počasí je tentokrát cesta vidět mnohem líp.
Fotky možná vypadají jako černobílé, ale to je zásluha počasí. Bylo ponuro, takové to lesní šero, ale mně to vůbec nevadí.
Vyšel jsem z té cesty napravo. Schválně jsem se otočil abych udělal fotku pro vás - kdyby vás náhodou napadlo jít tudy v opačném směru. Je to přesně to místo, kde se dá trasa snadno splést. Ta vlevo láká šířkou, ale dovede vás k ohradě s býky. Dá se to obejít tak nějak za nosem, přesně tak, jak jsem to dvakrát udělal já. Ta vpravo bývá v jiných ročních obdobích víc zarostlá.
Když jsem pokračoval dál, ani nevím přesně, kde jsem narazil na zmrzlého lesního tvora😲.
Už minule mi došlo, že se v tomhle lese dějí fakt podivuhodné věci 🙂 - třeba když jsem na Mionším narazil na nějakou blíže neurčenou díru🙂. Tentokrát ho (Mionší) obejdu, ale ne proto, že bych se bál nějakých lesních potvor😀. Čerchli ale nevynechávám - je to jen pár desítek metrů odbočky z trasy.
Velkými rekordy ve sbírání bodů v aplikaci se sice pochlubit nemůžu, ale třeba vrchol Čerchla jsem navštívil nejvíc ze všech uživatelů 💪😎. 6x!
Dneska jsem taky minul ten bezejmenný vrchol 847 m a zamířil rovnou k dalšímu bodu, cestou si užívaje mrazivé zimní výhledy. Pamatujete si to obrovské stromisko hned vedle vrcholu Velkého Sošova? Vypadá to, že tady jich je víc😀.
Černobílé výhledy pokračují. Vlastně jsou to jediné výhledy, protože je mlhavo, větrno a trochu sněží.
Ale mně se to líbí😍. Normálně je tohle jedno z míst, odkud je krásně vidět na Nýdek, ale dneska ne. Tentokrát ani nebudu používat to klasické: Nedá se nic dělat… jde se dál😀, protože mi to vůbec není líto. Můžu obdivovat zimní kouzlo - i to jsou přece výhledy 😉.
Další místo, které je obvykle vyhlídkové, ale tentokrát nabízí "jen" mrazivě‑mlhavé scenérie.
O kousek dál si znovu zapisují návštěvu Velkého Sošova. Zase bez bodů, ale stejně jako Čerchla je to vrchol, který jsem navštívil nejvíc ze všech. Taky 6x! Ti za mnou mají jen 3😁😝.
Místo, které nejspíš nejen já považuju za samotný vrchol (dokonce to potvrzuje i cedulka), má svoje kouzlo i v tomhle počasí.
Bylo pondělí, takže jsem věděl, že v Lepiarzówce, která se v té mlze a sněhu nebyla skoro vidět, pokračuje rekonstrukce.
Nevadí. Minule jsem byl ujištěn, že Schronisko níže je otevřené pořád - přesně v tom pravém smyslu toho slova🙂. Dorazil jsem těsně před 14 hodinou.
Když vám doporučuju výstup na Sošov z téhle strany, tvrdím, že tudy to není o moc dál než cestou, kterou se pak jako obvykle vracím.
Pivo s Vídní v názvu sice neměli, ale to druhé bylo taky celkem dobré. V kamnech se sice zase netopilo, ale samotná atmosféra toho místa člověka zahřeje.
Tentokrát jsem tam neseděl tak dlouho jako minule, ale posílil jsem se (spíš vychutnal) polévku a štrúdl. Vyrazil jsem před 16, což znamená, že za hodinu budu v centru Nýdku. Když jsem nahoře vyšel z lesa, slyšel jsem zvuk, který se mi do hor a lesa vůbec nehodil, a teď když jsem teď scházel dolů, potvrdilo se moje tušení.
Nevím, jestli to bylo tím počasím, ale neslo se to docela hlasitě i na několik set metrů😐. No jo… lyžaři jsou taky turisté. Hned jsem si vzpomněl na ten elektrický agregát na Čantorii😒.
Dnes jsem do své sbírky (osobní výzvy) přidal už 43. aktivitu s trasou 13,5 km.
Udělat těch 50… to nebude jen tak🙄.
Doufám, že jsem vás zaujal svým objevem i informacemi kolem něj. A jestli o těch kamenech víte něco víc, budu rád za komentáře.
0 Komentarze
Twój komentarz jest dla mnie bardzo ważny. Dziękuję.