Při příležitosti konání 6. ročníku Lomňanských vrcholů jsem se startovním číslem 377 vyrazil.
Ne, žádný závod to není - a pokud to někdo tak bere, já mu to neberu😀. Proto jsem si ze tří tras (krátká, střední, dlouhá) nevybral ani jednu a vytvořil si svou vlastní středně dlouhou😀. Tím pádem opačným směrem než všichni ostatní účastníci. Od muzea podél hlavní cesty a řeky Lomná až k modré stezce, která vede k chatě Kamenitý.
Napadlo mě, že si těch 4,5 km zkrátím autobusem, protože je to jen jedna zastávka. Nakonec jsem se rozhodl jít pěšky - nejen proto, že autobus pojede až za hodinu.
Zapnul jsem 4×4, tedy mé věrné hůlky, a do rytmu klepání kovových hrotů o asfalt jsem si řekl, že si dám časovku🤭.
Tatinky - začátek modré stezky.
Předpověď počasí slibovala slunečno bez deště - a až tady, když jsem měl na (dlouhý) dohled chatu, se ten slib konečně splnil, protože doposud to nebylo úplně jisté.
Ten stoupák se mi šlapal nějak dobře. Asi mě táhlo nějaké neviditelné zelené lano. Vlastně to lano mělo spíš chmelovou barvu😉. Poslední dobou pozoruju nějaké změny chutí, ale když si člověk udělá žízeň, tak není nic lepšího než pověstný zlatý mok🍺.
Během objednávky jsem přirazil druhé razítko na kartičku a výčepní pípa mě překvapila Ratarem. Co se týče chuti - nic mě nepotěší tak spolehlivě jako tenhle pořádně hořký skvost od Radegasta.
První razítko jsem si dával v infocentru - a taky jako první účastník toho dne. Účastníci dlouhého okruhu tam totiž slezou po 15 kilometrech, aby pokračovali vzhůru na dalších 15. Šel jsem to (pochopitelně trošku jinak) před dvěma lety a dost mě to vyřídilo. Právě proto dneska taková změna trasy.
Teď přede mnou devítikilometrový okruh pro ty chybějící vrcholy.
První na trase nebyl Babí vrch - nebyl sice daleko, ale jiným směrem. A měl jsem na paměti, že celková dnešní trasa má mít kolem 25 km, takže kdybych odbočil pro jeden vrchol navíc, úplně by se rozpadl smysl dnešní „středně dlouhé“ trasy😀.
První byl ⛰️Kalužný (994 m) a několikrát po cestě jsem s úlevou koukal na ta jezírka😍. Přece jen není až tak sucho🙏.
Pak následovaly tři patronské od Martiny tulačky. Nejkrásnější na těch vrcholech je to, že mají na stromě stužku. Bez ní by bylo velmi obtížné najít ty krásně připravené kameny s popiskem. Klobouček, Marťo - vynést to na kopec není jen tak ledajaká procházka💪😍. Všechny ty vrcholové kóty totiž nejsou na výrazném vrcholu, nemají vrcholové tyče ani kameny, a bez stužek by to bylo skoro jako hledání jehly v kupce sena.
⛰️Pavlov (978 m)
Návrat k rozcestí.
⛰️Katka (971 m)
⛰️Lukáš (951 m)
Na dalším rozcestí jsem konečně zamířil na poslední chybějící vrchol v tomto kousku mapy.
⛰️Velká Kyčera (906 m) - hůř přístupná, ale pořád jsem měl dost energie na to, abych šel cestou necestou a nevzdal to💪.
To, co je na dobývání vrcholů mimo stezky nádherné, je to, že člověk vidí věci, které z cesty - sotva 100 metrů níže - neuvidí😍.
Kamenitý dneska podruhé, ale mám dost🥵. Poslední kilometrové stoupání zpět k rozcestí nad chatou mi vzalo veškerou energii😰.
Když jsem odsud odcházel před nějakými třemi hodinami, nebyl jsem rozhodnutý, že se vrátím k chatě. Věděl jsem totiž, že na jiné části dnešních tras je pár známých a rád bych se s nimi sešel aspoň v cíli. Nicméně přišla na mě taková krize, že jsem dokonce zvažoval vynechat Kozubovou😐 a vrátit se k cíli po cyklostezce, kterou jsem šel tady - a možná bych měl štěstí, že zrovna pojede autobus.
Dal jsem si něco k jídlu, kouknul na mapu… nóó, rozdíl v délce trasy 1,6 km - to je lákavé.
Nevím, jestli to byly ty smažené tvarůžky nebo ten Ratar, ale rozhodl jsem se pokračovat v původním plánu. Holt odhodlání je síla - a vlastně mi zbývá už jen 8😀. To dám💪.
Na rozcestí dneska potřetí a hned mířím k chatce, jejíž fotka z poslední návštěvy před pár týdny mi záhadně zmizela.
⛰️Tatínkova útulna (813 m) - jestli má ta chatka něco společného s patronským vrcholem, nevím. Snad se ozve v komentářích někdo, kdo ví víc než já☺️.
Další vrchol, který jsem dneska minul, byl ️⛰️Za Humny. Letos už zapsaný je - a já dneska opravdu nepotřebuju kilometry ani výškové metry navíc.
⛰️Kozubová (982 m) - taky podruhé letos. A pokud si vzpomínáte na můj příběh o tom, že Kozubovou vidím z mého pozemku, kde bydlím přes 20 let, tak vlastně ostudou bylo, že jsem ji navštívil poprvé teprve před dvěma lety🤦.
I tady se mi vrací naděje, že příroda na tom ještě není tak zle - a možná nebudete věřit, že pokaždé, co jsem tudy procházel (4×), ta kaluž je tady vždycky😀.
Kaplička s rozhlednou tentokrát víc ve své kráse než během předchozích výletů.
Jaké pivo si dáš na Kozubové?
No přece Kozubák🍺🤩. Opět lahoda pro ty moje měnící se chutě.
Nejhorší je za mnou😰 - zbývá už jen něco málo přes 5 km. Tady už žádná krize není, protože to bude jen z kopce🤭.
Krize žádná, ale nečekaně začalo pršet. Cože?! Vždyť jsem kontroloval apky snad stokrát - a nic! Koukám na oblohu🤔… tomu uteču, ne?😂
Ještě že vedle mě dvojice mladých lidí nasazovala pláštěnky, tak jsem líný sundat batoh poprosil o vyndání ponča z boční kapsy. To byla velmi rozumná volba, protože asi 15-20minutová sprcha nebyla jen pár kapek.
V cíli mě nakonec nikdo ze známých nečekal, ale čekala na mě medaile, Višňák (taky od Koníčka jako Kozubák) a placky. Pečlivě sbíraná razítka nikdo vidět nechce - je to jedna z těch akcí, kde nejde o závod a už vůbec není důvod něco podvádět.
Sedm vrcholů dneska, a paradoxně první razítko je sedmička🤔. Náhoda? Ty prý neexistují. V infocentru měli asi tři různé, které nebyly nijak určené pro konkrétní trasu. Zvláštní🤔. Asi pošlu Sportku a vsadím na sedmičky😁.
A moje těžké nohy? Ty snad ještě zvládnou těch 200 metrů k autobusové zastávce. Zkušeně jsem si vyhledal vyhovující spoj do Návsí - a přesně jak se očekává od cestujících, byl jsem včas, abych nemusel štvát nějakého autobusáka dobíháním😀. Že tam nikdo nečekal se mnou, mi zpočátku nedošlo. Ale když měl autobus už tři minuty zpoždění, podíval jsem se na jízdní řád - a nestačil se divit😲: nabízený spoj v 18:40 jede jen 5.9! A tak jsem uvízl v Lomné na další hodinu. Byl jsem tak nějak donucen dát si dalšího Višňáka. Začalo se to tady slézat - asi na večerní diskotéku nebo co😀.
No škoda, akce fajna, a to že mám daleko domů, by nebyl takový problém jako to, že zítra vstávám ve 3 ráno🤭 - pardon, v noci😀 - abych dorazil na pohotovostní směnu. Rozhodil jsem sítě kamarádům o záchranu z téhle nečekané nouze, protože představa šlapání ještě 4 kilometrů z Bystřice domů se mi nějak nezamlouvala. Ticho po pěšině - ale co by člověk čekal v sobotu večer, že😀.
V průběhu dne jsem hlásil svůj stav své nejlepší kamarádce a napadlo mě, že se jí zeptám, jestli by nebyla tak hodná a nehodila mě domů. Hodná ona je - a to moooc😍. Udělala toho pro mě už opravdu hodně. Nebyl jsem na tom tak zle a možná bych ty 4 km dal v pohodě, ale prostě jsem nechtěl být na tom hůř. Jistě, měl bych víc nachozených kilometrů do výzev v Garmin Connect😂 - to fakt nutně nepotřebuju. Chodím pro radost, ne protože musím🤩. Díky záchraně jsem byl doma před 21. hodinou. Sprcha a spinkat. Byl to den opět jeden z těch nejkrásnějších v mém životě.
0 Komentarze
Twój komentarz jest dla mnie bardzo ważny. Dziękuję.