Víkend s Připiůrkou a Přislůpkem

Dvoudenní výšlap se přece jen vydařil, i když jsme museli upravit původní plán. Ale to jen proto, že jsem konečně dostal rozum. Netuším odkud😂, ale přizpůsobil trasu fyzickým možnostem všech tří účastníků. Začali jsme v Nýdku a prvním zapsaným vrcholem byl⛰️Mały Stożek (837 m).

👉 czytaj po polsku 🇵🇱👈

Cestou jsme obdivovali historii. Tahle budova je z roku 1923.

Starý železniční viadukt z let 1931–1933.

Pod osadou Kobyla.

Pomník Adolfa Pilcha, jednoho z 316 polských Cichociemných - elitních výsadkářů.

Pak přišel na řadu vrchol⛰️Kozińce (775 m), hned vedle opuštěného starého rekreačního domu Bruclik.

Když jsme se vrátili zpátky na cestu, nečekaně jsme uviděli skálu, na které ten vrchol leží.

O kousek dál celý vrchol jako na dlani.

Předpověď počasí nás od začátku strašila bouřkami a lijáky, ale nic z toho se naštěstí nekonalo. Zato vzduch byl těžký a nedýchatelný. I přesto jsme první pauzu udělali až po třech hodinách chůze🥵 - když člověk chytí tempo, čas se prostě nevnímá.

Vrchol⛰️Głębiec (825 m) nám nenabídl nic kromě přírody. Samozřejmě jsme hledali kámen nebo vrcholový sloupek, ale marně. Na tom předchozím jsme taky nic nenašli, i když podle fotek na Hory.app tam někde být měl.

Další vrchol⛰️Zadni Groń (727 m) leží v lese hned vedle prezidentského zámku.

Tady mě nečekaně dostihla moje profesní deformace - červený autobus mi padl do oka rychleji než dříve samotný vrchol🤣.

Poměrně velká část naší trasy vedla po asfaltu, betonových panelech nebo po jinak upravených cestách. Ale ve Wisle jsme si tu námahu aspoň vynahradili zlatým mokem a dodali si motivaci na druhou polovinu trasy: dalších 13 kilometrů bez jediné možnosti občerstvení.

Díky okolním panoramatům jsme přestávali myslet na to, že v jiném terénu by se šlo mnohem lehčeji.

Pomalu jsme se blížili k území Připiůrky a Přislůpka. Co vlastně dělají skřítci v lese? To zatím nevím, ale určitě nejedí borůvky - bylo jich tolik, že zpomalovaly naši cestu.

Loni objevený a nahlášený autorům vrchol⛰️Czarny (948 m) tentokrát vypadal úplně jinak než při podzimní návštěvě. Těsně před ním nás zaujal nápis na stromě, hlavně to, jak dokážou roky z něčeho tak málo originálního udělat malé dílo.

Vrchol⛰️Przypiór (1007 m), podle kterého má skřítková své jméno, kromě toho byl tak nějak obyčejný, možná i trochu nezajímavý. Jak moc je s tím místem spojená, to možná teprve zjistíme😊.

Nevím, jaké máte zkušenosti s plánováním delších tras v Polsku, ale není to poprvé, kdy mapa tvrdí „26 km“. Vy máte našlapaných 21 km - a najednou ještě osm před sebou?😲. Asi matematika tady funguje trochu jinak. To byl moment, kdy jsme trasu zkrátili, jak jen to šlo, a cestou prošli poslední dnešní vrchol, který mi napověděl jméno pro skřítka.
⛰️ Przysłup (1029 m) stejně jako ten předchozí se ukázal jako obyčejný, méně zajímavý vrchol, na kterém jsme nenašli žádné označení.

Místo toho další hromada borůvek😍.

Ty borůvkové oči se dívaly tak přesvědčivě, že jsem chvíli věřil, že je to skřítek v přestrojení😁.

V horské chatě Przysłop pod Baraní horou jsem po uhašení žízně poznal své nové „kmotřence“. Čekali na mě na krbu. Věděli, že přijdu.

Žízeň byla veliká, to víte že ano😉, ale nechal jsem si místo na skvělé veganské jídlo.

Čím dál tím častěji v horských chatách myslí i na ty, co maso nejedí. I když, jak určitě víte, pořád jsou místa, kde se musím spokojit s méně oblíbeným smažákem s hranolkami.
Atmosféra byla příjemná, chata plná do posledního lůžka. Spali jsme v největším, jedenáctilůžkovém pokoji. Jestli někdo chrápal, netuším - já spal😂. Néé, podle ostatních ale nikdo nechrápal a všichni se vyspali do růžova🤩.
V neděli ráno jsme po snídani a dalším „povídání se skřítky“ vyrazili směr domů.

Hlavním cílem bylo Horobraní, takže jsme samozřejmě nevybrali nejkratší trasu.

Jedna spolukráčející nehorobrankyně byla stejně tolerantní jako včera, takže jsme bez problémů zapisovali návštěvy vrcholů a sbírali další body.
⛰️Wierch Równiański (1160 m)

⛰️Wierch Wisełka (1192 m)

Výstup od chaty směrem na Barani Goru není žádná procházka, ale čím blíž, tím lepší.

Těch výhledů jsem se prostě nemohl nabažit a musel jsem je zachytit „na všechny světové strany“.

Někdo by se mohl zeptat, jestli je z Nýdku vidět Baraní hora.
Nejspíš ano😉, když jsem z opačné strany viděl své oblíbené vrcholy: Sošov a Čantoryje.

Jak asi víte, ⛰️Barania Góra (1220 m) je to druhá nejvyšší hora Slezských Beskyd a co se počasí týče, je stejně náladová jako jejich královna: Babia Góra. Aplikace často hlásí něco úplně jiného, než co se tam skutečně děje. Ráno se tvářilo slibně, tak jsme splnili včerejší nesplněný plán - odbočit k prameni Białej Wisełki (Bílé Wiselky).
Cestou ještě pár skvělých výhledů.

U pramene Wisly jsem byl naposledy (a taky poprvé) před deseti lety s kamarádem z Wisly, průvodcem.

Od té doby se mi nějak fakta popletla a spojil jsem dvě místa v jedno, Wantule s památným kamenem a pramen Wisly. Není to totéž, což potvrzuje nápis „nad pramenem Wisly“, a tím jsem nedodržel slib, že se z toho pramene napijeme🤭. Nóó nevadí (snad😉), význam to pro mě má pořád stejný - jsou to místa, která mají v mém srdci obrovský prostor.

Stezka k tomu místu nenápadně odbočuje z modré trasy a mapa tvrdila, že je to jen 300 metrů😁.

Po návratu na trasu jsme sbírali další vrcholy, i když v případě Magurky Wiślańské mají značkáři zřejmě vlastní názor na to, kde by měla být. Jedno je jisté: na tom místě ji aplikace zapsat nedovolila.

⛰️Magurka Wiślańska (1140 m) - to správné místo je o pár desítek metrů dál.

Další výhledy někde mezi Magurkou Wiślańskou a Gawlasi.

Když jsme si dělali pauzu na jídlo, seděli jsme si na skálu, odkud se teoreticky už dal zapsat další vrchol.

Vrchol⛰️Gawlasi (1076 m) je o pár metrů dál, těsně před odbočkou na žlutou trasu. V téhle oblasti mám už skoro všechno žluté. Včera jsem „zažlutil“ Kozińce a Głębiec a dnes přišla řada na poslední tři chybějící vrcholy Cieńkowa.

⛰️Cienków Wyżni (957 m) leží hned u štěrkové cesty, takže není moc atraktivní, ale aspoň má na stromě své označení.

Hřeben Baraní hory sotva viditelný mezi stromy.

O kousek níž, v Chatce na Wyśnim, čas na další pauzu☺️.

⛰️Cienków Postrzedni (865 m) - tady se výhledy už zlepšují.

Poslední z trojice - Cienków Niżni - jsem čekal u slavné lavičky, oblíbeného místa na východy a západy slunce, ale skutečný vrchol leží o 400 metrů dál. Už při plánování výletu mě zaujala jejich jména: Wyżni, Postrzedni, Niżni. Nezní vůbec polsky. Nejdřív mi připomínala češtinu, ale po zamyšlení jsou spíš slovenská, protože tam se používají skoro stejná pojmenování.

Vyhlídka nám tentokrát nabídla jinou podívanou - z dálky jsme viděli přicházet déšť, a s ním silný vítr a bouřku.

Dobře, že jsme měli v plánu pauzu na jídlo v Ranczu Cienków, protože nastal ten správný čas upravit trasu, než nás její bratr vzal autem a zkrátil cestu o 14 kilometrů.
⛰️Cienków Niżni (720 m) - málo zajímavý, ale plán splněn. V nejbližším okolí mám už všechno žluté💪🤩.

Bratr kamarádky, který žije poblíž, nás dovezl až na Malý Stožek, odkud jsme při sestupu viděli, co napáchal liják, který se před námi přehnal — stezka byla ještě mokrá, vymytá od listí a podmytý strom vypadal, že co nevidět spadne. Byli jsme rádi, že jsme se tomu vyhnuli.
Můj věrný horoPrius, kterého nikdy neomrzí čekání, byl tím nejlepším zakončením výšlapu – ušetřil nám šest kilometrů do centra Nýdku. Celkem jsme ušli 40 kilometrů, vystoupali 15 vrcholů, z toho 5 úplně poprvé. Na tenhle výšlap to bohatě stačilo💪😀.
Hlavním cílem toho výletu nebyly jen vrcholy, ale i skřitek se skřítkovou😍 — dva malí strážci hor, kteří mají vždycky svoje plány, ale člověk je může potkat v mistech, kde by je čekal nejmíň. A co mají Přislůpek a Připiůrka v plánu dál? Jak budou jejich příběhy pokračovat? To se snad dozvíme v dalších vyprávěních z chaty.

Náhled tras: